Co je u nás nového?
Více

Pomáháme s vámi zlepšovat veřejný prostor
Více

Turistika jedině šetrně!
Více

Podporujeme šetrné zacházení s vodou
Více

Pečujeme o stromy
Více

Vzděláváme i bavíme v naší Otevřené zahradě

Více

Pítka: za oceánem standard, v Evropě historie

Je klidně možné, že kolem nich každý den chodíme. Pravděpodobně jsme jim nevěnovali vůbec žádnou pozornost. Pítka..
Vnímáme je jako historickou součást veřejného prostoru, jako relikt, estetický doplněk, něco, jehož funkce už v moderní době nemá opodstatnění. Jako kdybychom se chtěli vracet zpátky do století páry. Opak ale může být pravdou.

Vznik těch nejstarších pítek v českém veřejném prostoru můžeme hledat bezesporu už ve středověku, bohužel se tomuto
specifickému tématu v obecnější rovině čeští historici zatím příliš nevěnovali. Otázkou ale je, zda je to téma opravdu pouze pro historiky. Vždyť třeba v USA je takové pítko naprosto přirozenou součástí například administrativních budov, stejně jako místnost s toaletami nebo schodiště. U nás tomu tak není. Existují ale velmi inspirativní lokální snahy o obnovu pítek a o jejich propagaci, a to nejen ze strany aktivních občanů, ale také zástupců měst a obcí.
Kromě toho, že jsou pítka jedním z ekologicky i ekonomicky nejšetrnějších vodních „zdrojů“, může také jejich obnova plnit roli jakéhosi stmelovatele místní komunity, posilovat vazby a vztahy místních občanů. Pro přespolní zase mohou
být pítka zajímavým turistickým cílem, najde-li se pro konkrétní pítko poutavý příběh, který atraktivně
odvypráví historii místa.

Tak například v Brně… Dění okolo pítek tu rozhýbala dvojice brněnských studentek Eva Staffová s Martinou Soldánovou. Původně se pítkům vlastně ani věnovat nechtěly. „Zajímaly nás brněnské fontány. Od města jsme ale tehdy bohužel nezískaly potřebné podklady,“ vzpomíná Eva Staffová. I proto se nakonec rozhodly zaměřit se na brněnská pítka. Těch funkčních se nyní ve městě nachází celkem jedenáct. „Většina Brňáků o nich vlastně nic neví, přitom se jedná o levný
a ekologický zdroj pitné vody,“
míní Staffová. Svůj projekt na propagaci pítek tak přihlásily do soutěže Nestlé
pro vodu. Porotu zaujal natolik, že projekt ocenila třiceti tisíci korunami. 
 
Díky finanční podpoře tak mohly studentky připravit propagační materiály, díky nimž se pítka dostala do popředí místního dění. Díky jejich snaze vznikla mapa brněnských pítek a postupně se u nich objevují cedulky s označením pitné
vody. Možná že nebude dlouho trvat a jejich počet se rozšíří.

Praha je trochu jiný příběh… Velkou část pítek má ve své správě Technická správa komunikací hl. města Prahy a například městská část Praha 1 se snaží sama aktivně propagovat pítka na svých webových stránkách. Správa pítek totiž není zadarmo, a proto čím větší bude využívanost, tím efektivněji budou náklady vynaloženy. „Obyvatelé a návštěvníci metropole se ve fontánách a pítkách mohou osvěžit od května do října. Ročně nás jejich údržba a provoz stojí řádově
statisíce korun a další desítky tisíc vynaložíme na opravy po střetu s automobilem nebo vandaly,“
říká šéf
Technických služeb hlavního města Prahy Ladislav Pivec. Všechna pítka a fontány, které jsou napájeny vodou
z veřejného vodovodního řadu, prochází pravidelnými kontrolami. Voda je tak ve velmi dobré kvalitě.
 
Proč se ale vracet do minulosti a pít vodu z pítek, když můžeme bezpečně konzumovat vodu v PETce? Důvodů
je mnoho. Kromě toho, že je voda z veřejných pítek zdarma, je také využívání pítek způsobem nesrovnatelně
šetrnějším k životnímu prostředí i k zásobám vody. Ekologickou zátěž při výrobě PET lahve nejlépe ilustrují čísla – výroba jedné PET lahve rovná se 0,6 litru vody, 100 g ropy a 80 g CO2 uvolněného do ovzduší. Ročně to tak pro Českou
republiku znamená 480 milionů litrů znečištěné vody, 80 tisíc tun spotřebované ropy a 64 tisíc tun CO2 v ovzduší. A to už jsou čísla, nad nimiž je třeba se zamyslet. 

Námitka, že balená voda je bezpečnější než voda z kohoutku, už neobstojí. Například závěry Světového fondu na ochranu přírody potvrzují, že nejen že voda z vodovodu je kvalitou té balené minimálně srovnatelná – obě totiž musí splňovat zdravotní i technické požadavky dané vyhláškou – ale je také jednodušší zjistit její původ. Ten vám může dodat právě váš dodavatel.