Co je u nás nového?
Více

Pomáháme s vámi zlepšovat veřejný prostor
Více

Turistika jedině šetrně!
Více

Podporujeme šetrné zacházení s vodou
Více

Pečujeme o stromy
Více

Vzděláváme i bavíme v naší Otevřené zahradě

Více

Hledači pokladů

Moderní technologie i dobré nápady ze zahraničí s sebou nesou i nové možnosti, jak zaujmout a představit svůj kraj.
Jesenická společnost pro přírodu a krajinu Actaea se rozhodla tak trochu vyšlapat cestičku ostatním, vyzkoušet nové možnosti a do České republiky přinést fenomén questingu, neboli hledaček.

Co to jsou hledačky? Jak sami lidé z organizace Actaea říkají: „Je to hra. Hledačka je cesta, zábava i poučení.“ Questing je prostě cesta za pokladem a zároveň zábavná forma poznávání přírody a historie. Původem pochází questing ze Skotska
a Anglie, kde je hra známá jako „letterboxing”. Název questing se vžil především v USA. U nás je to prostě hledačka.

Určitě jste někdy hráli šipkovanou nebo hledali poklad – a na velmi podobném principu funguje i hledačka. Text hledačky vede hráče po jedné trase, nabízí jim indicie a jejich správné rozluštění je nakonec dovede k pokladu. Každý zájemce s sebou na takovou dobrodružnou výpravu nepotřebuje víc než papír s popsanou trasou podle orientačních bodů. Z hlediska interpretace místního dědictví je hledačka navíc perfektním nástrojem, jak návštěvníkům převyprávět příběh místa, na kterém se právě nacházejí, a udělat to tak, aby je to bavilo. Tvorba takové hledačky je navíc ideální příležitostí pro stmelování místních obyvatel, kteří se na přípravě velmi často podílejí. Vždyť právě oni toho o místním kraji ví asi nejvíc. Na webových stránkách www.questing.cz je pro všechny zájemce návod, jak takou vlastní hledačku vytvořit.

Na stránkách je zatím popsáno více jak 50 hledaček, které se nacházejí na různých místech České republiky – namátkou je to Křivoklátsko, Praha, Český les, Liberec, Třeboň, Slavonice nebo Štramberk. Vyprávějí příběhy místních loupežníků, zvouna cestu za bobry, za válečnou historií míst nebo představují významné obyvatele konkrétního místa. S každou obcí je jistě spojený alespoň jeden zajímavý příběh, na kterém lze postavit nebo vylepšit marketing destinace. Pro obce i místní je tedy questing a další moderní formy interpretace příležitostí, kterou by byla škoda nevyužít.
 

Co potřebujete k vytvoření vlastní hledačky?

  1. Dobrou znalost místa či trasy, které chcete pomocí hledačky představit: Nemusíte být sami znalci, zapojte lidi, kteří se o místo zajímají, třeba místního učitele, knihovnici, fotografy…
  2. Trochu času na společnou práci: Společně si trasu projděte, povídejte si o ní, vyberte místa zastavení. Co na nich lidem chcete ukázat.
  3. Hlavní myšlenku: Ujasněte si, co chcete lidem na trase ukázat. Obvykle je informací moc a není možné říct vše v jedné básni. Vyberte si hlavní téma nebo pár zajímavostí.
  4. Průvodce trasou: Domluvte se, kdo bude zajímavosti návštěvníkům představovat, kdo se jich bude ptát na otázky. Může to být pohádková postava, zvíře, květina, voda ze studánky, moudrá babička… Trasa může být i bez průvodce.
  5. Tajenku: Určete si tajenku. Kolik má písmen? Na kterých zastaveních je budou návštěvníci hledat?
  6. Smysl pro detail: Když procházíte trasu, všímejte si detailů. Kde jsou orientační body, kde trasa odbočuje, kde je třeba být pozorný. Hledejte na zastaveních detaily, které můžete využít pro tajenku.
  7. Trochu inspirace: Udělejte si chvilku poezie. Přečtěte si své oblíbené verše. Nechte se inspirovat a pusťte se do veršování. Uvidíte, že je to docela zábavné.
  8. Tah na bránu: Nakonec vše napište do jednoho souboru a společně přečtěte a upravte. Prověřte detaily. Funguje nápověda pro tajenku?


Ukázka hledačky: Mokřadní spirálou na záchrannou stanici, 1. část (Třeboň)

Vítej milý člověče,
v krajině, kde toho dost teče.
Zde pohodu máš a klid
pivem či limem se občerstvit.
Čeká tě totiž dlouhá cesta
přes rybníky louky až do města.
Cesta tě k pokladu dovede,
když písmenka nalézt se povede.
Jak se jmenuje třeboňské pivo,
točené v Pergole?
 

Z knihy Blaženy Huškové a Kateřiny Kočí Questing aneb Tvoříme hledačky pro lidi a s lidmi

„Hledačky jsou kouzelné, ať je tvoříte nebo „jen“ procházíte. Propojují lidi a místa i lidi mezi sebou. Jdete a všímáte si: oči zaznamenají to, co dosud jen míjely; s nosem do výšky se pohybujete jako zvěř na planinách; vnímáte každý závan větru, sluníčko v zádech, travnatou cestičku či městskou dlažbu pod nohama; neodoláte a dlaně smočíte v potoce nebo pohladíte sochu sv. Jana na mostě; vezmete za ruku dceru, synka, manžela či milou, babičce pomůžete do schodů… Vystoupili jste z běžného denního času, jste teď a tady, pusa se vám usmívá sama od sebe a svět se jeví být celkem pěkné místo k životu. Nakonec přijde krabice s pokladem; k datu a podpisu možná přidáte skicu tužkou nebo pár veršů, které vám jen tak blesknou hlavou, a začnete se těšit na příští víkend a další hledačku, nebo dokonce – a proč ne? – si řeknete, že přece u vás doma je taky spousta zajímavých věcí, které by byly pro hledačku jako dělané. Co třeba ten starý most za návsí? Sice se už jezdí po novém a po tom starém sotva kdo přejde, má ale krásně zachovalou klenbu a lidé ze vsi po něm chodili dobrých dvě stě let… jistě po něm přišli i ti, kdo vybudovali starou sklárnu pod lesem.“

Martin Gillár