
Doprava je obecně vysoce náročná na prostor. Přitom městský prostor není využíván jen automobily, ale i ostatními uživateli - veřejnou dopravou, chodci a cyklisty. Je nutno skloubit nároky všech uživatelů bez upřednostňování jedné skupiny na úkor druhých.
V městském prostředí lze po jízdním pruhu širokém 3,5 metru přepravit za jednu hodinu 2 tis. lidí v automobilu, 9 tis. lidí autobusem, 14 tis. lidí na kole, 19 tis. lidí pěšky a 22 tis. lidí tramvají či jiným kolejovým dopravním prostředkem. Jízdní kolo je ve městech na vzdálenost do 5 km rychlejší než automobil a do 8 km se mu vyrovná. V České republice jsou města, kde podíl cyklistické dopravy na přepravě lidí do zaměstnání dosahuje úrovně rozvinutých západních měst (20% a více - z krajských měst např. Pardubice a Hradec Králové). Na druhou stranu jsou v ČR města, kde tento podíl nepřesahuje ani 2 % (kromě Prahy např. Karlovy Vary či Liberec).
Tento fakt je ovlivněn kromě tolik citovaného reliéfu i podmínkami pro každodenní dojížďku (kvalitou a délkou stezek, kompaktností sítě, kvalitou povrchů, množstvím a kvalitou parkovacích možností, bezpečností na stezkách i mimo ně, osvětou atd.).
Shrnutí výhod cyklistické dopravy ve městě:
Základní podmínkou zvýšené poptávky po cyklistické dopravě je dopravní nabídka, podobně jako u hromadné dopravy. Stručně řečeno: cyklisté začnou jízdní kolo ve větší míře užívat, pokud budou mít pro jízdu vhodné podmínky, zejména vhodné cyklistické trasy tvořící funkční cyklistickou sít’. Cyklistická doprava musí v rámci dopravního systému vytvářet návazný a ucelený subsystém, neoddělitelný od ostatních dopravních oborů ani od celkového urbanistického pojetí rozvoje řešeného území.
Správnost polohy cyklistické sítě, logika jejího vedení a návrhové parametry musí být v souladu s územně plánovací dokumentací. Případná výstavba cyklistických tras bez širších dopravních návazností by měla být výjimečná a důkladně zdůvodněná. Ojedinělý úsek cyklistické trasy nemusí také být vždy na škodu, pokud jde z určitých důvodů o žádoucí lokální segregaci dopravy. V praxi se uplatòuje např. na nebezpečných místech či úsecích jinak třeba bezpečných komunikací.
Základem úspěchu je začlenění cyklistické dopravy do všech stupňů územního plánování.
V tomto kontextu by se měly veškeré pozemní práce prověřovat pro možnost realizace cyklistické infrastruktury. Na cyklisty je třeba myslet při každé stavbě nové či rekonstrukci stávající komunikace. Jako velmi vhodné se jeví budování cyklotras v těch oblastech, kde probíhají pozemkové úpravy. V rámci protipovodňových opatření se například budují hráze, které jsou ideální pro potřeby cyklistiky.
Návrhu nové cyklistické infrastruktury by měla předcházet snaha hledat řešení v rámci stávající dopravní sítě.
Možná řešení je vhodné hledat dle následující hierarchie:
Státní program
na podporu úspor energie
Berlín: Dopravní zklidňování, cyklistická a pěší doprava