
V místě zastávky veřejné dopravy je obvykle zřízen střední dělící ostrůvek, který znemožňuje ostatním vozidlům objíždět autobus nebo trolejbus stojící v zastávce. Ostrůvek zároveň může sloužit k ochraně přechodu pro chodce.
Tento typ zastávek bez možnosti předjíždění stojícího vozidla MHD je vhodné zřizovat především na hlavních dopravních komunikacích v osídlených oblastech. Dosavadní zkušenosti ukazují, že tento typ řešení může fungovat i na poměrně dosti zatížených komunikacích. Např. v Brně na Kounicově ulici (viz foto) je řešení úspěšně uplatněno na komunikaci s intenzitou dopravy cca 9000 vozidel/24h – bez trolejbusů a tramvají).
Obecná tendence podpory veřejné dopravy a hledání opatření k jejímu zatraktivňování vede mimo jiné i k ústupu od zřizování zastávkových zálivů a jejich nahrazování jinými formami uspořádání (zastávky na jízdním pruhu, zastávkové mysy). Tento trend se v zahraničí projevuje jak rušením stávajících zálivů a jejich náhradou zastávkovými mysy, tak i snahou zřizovat nové zastávky přednostně na jízdním pruhu. Stání autobusu na vozovce začíná být považováno za vítanou formu zklidňování dopravy, zejména v úsecích se zástavbou. Je obtížné stanovit univerzální dopravní kritéria, neboš při návrhu uspořádání zastávky je potřebné zohledňovat nejen hledisko funkční třídy komunikace a dopravního proudu, ale i komfort cestujících, způsob vedení cyklistické dopravy, zábor ploch a především dopravně-politické priority (preference MHD). Zahraniční zkušenosti však ukazují, že bez zastávkových zálivů se lze úspěšně obejít i při poměrně vysokých intenzitách dopravního proudu (cca 1500 vozidel za hodinu v obou směrech) za předpokladu, že interval spojů činí alespoň 10 minut a průměrná doba pobytu autobusu v zastávce příliš nepřesahuje 20-30 s.
Plzeň-Doubravka, úprava zastávky Na Dlouhých: investiční náklady 1.250.000 Kč (1999)