Emisní kalkulačka

Dopady klimatických změn ve světě

Potenciální negativní důsledky

Je mnoho různých předvídaných důsledků globálního oteplování, jak pro životní prostředí, tak pro lidský život. Tyto efekty zahrnují například vzestup hladiny oceánů, snížení síly ozónové vrstvy, zvýšenou intenzitu a četnost extrémních atmosférických jevů a rozšíření výskytu nemocí. V některých případech se již tyto vlivy projevují, ačkoli je v současné době obtížné připsat určitý přírodní jev pouze vlivu dlouhodobému globálnímu oteplování. Zvláště se v této souvislosti debatuje o vztahu mezi globálním oteplováním a zvýšeným výskytem a intenzitou hurikánů. Nové publikované vědecké práce uvádějí korelaci mezi klimatickými změnami a zvýšenou intenzitou hurikánů a naznačují, že tyto dva jevy jsou navzájem propojeny.

Rozsah publikovaných korelací a jejich důvěryhodnost jsou předmětem intenzivní diskuze. Shrnutí možných důsledků je možné najít ve zprávě Druhé pracovní skupiny IPCC. Podle některých vědců se již nyní globální oteplování ve světě projevuje záplavami, destrukcí životního prostředí, vlnami veder a jinými extrémními klimatickými jevy, způsobujícími smrt a nemoci značného počtu osob.

Vliv na ekosystémy

Druhotné příznaky globálního oteplování jako například zmenšení sněhové pokrývky, stoupající hladina moří nebo změny počasí mohou ovlivnit nejen lidské aktivity, ale také ekosystémy. Rostoucí globální teplota může způsobit i změny v ekosystémech; některé živočišné nebo rostlinné druhy mohou být vytlačeny ze svého přirozeného prostředí (pravděpodobně vyhynou). Již teď byly popsány posuny areálu různých organizmů, změny početnosti jednotlivých druhů, a v několika zemích bylo dokonce dokázáno, že stěhovavé druhy ptáků na jaře přilétají dříve.

Vliv na ledovce

Globální oteplení vedlo na celém světě k ústupu ledovců. Oerlemans (2005) prokázal podle záznamů od roku 1900 do roku 1980 jednoznačný ústup 142 ze 144 horských ledovců. Od roku 1980 se ústup ledovců značně zrychlil. Podobně Dyurgerov a Meier (2005) zprůměrovali data o velikosti ledovců z hlediska velkých regionů (např. Evropy) a zjistili, že v každém regionu došlo od roku 1960 do roku 2002 k celkovému ústupu ledovců, ačkoli některé lokální regiony (např. Skandinávie) vykázaly nárůsty. Některé ledovce již zmizely zcela a očekává se, že rostoucí teploty způsobí neustálý ústup i většiny ostatních horských ledovců na světě. U více než 90 % ledovců zaznamenala Světová služba pro sledování ledovců od roku 1995 jejich ústup.

Zcela výmluvně ukazují ústup ledovců fotografie pořízené v rozmezí kolem 70 let (1937-2006) v projektu double exposure.

Destabilizace oceánských proudů

Existují také spekulace o tom, že globální oteplování by mohlo ovlivnit termocirkulaci oceánů hlavními mořskými proudy a nastartovat tak například v Severním Atlantiku lokální ochlazení změnou intenzity a směru základních mořských proudů. To by ovlivnilo určité oblasti jako Skandinávii nebo Velkou Británii, které jsou v současné době oteplovány Golfským proudem.

Environmentální uprchlíci

Dokonce i relativně malé zvýšení hladiny oceánů by způsobilo neobyvatelnost některých hustě osídlených pobřežních rovin a přineslo by značné problémy s uprchlíky. Pokud by vzrostla hladina moře přes 4 metry, bylo by těžce zasaženo téměř každé pobřežní město na světě s velkými potenciálními důsledky na světový obchod a ekonomiku. V současnosti IPCC předpovídá růst hladiny moře o 1 metr do roku 2100, ale také varuje, že globální oteplení během této doby může vést k nevratným změnám ve světových ledovcích a nakonec rozpustit dostatek ledu, aby hladiny moří vzrostly proti minulému miléniu o mnoho metrů. Odhaduje se, že změna se dotkne okolo 200 milionů lidí, zvláště ve Vietnamu, Bangladéši, Číně, Indii, Thajsku, na Filipínách, v Indonésii a v Egyptě.

Vlivy na zdraví

Podle WHO jsou negativními dopady klimatických změn již dnes pozorovatelné i v Evropě a v současnosti umírají desetitisíce lidí ročně na celém světě na nemoci a zranění související se změnou klimatu. WHO za varovné příklady dopadů změny klimatu v Evropě považuje změny v geografickém rozložení nemocí přenášených klíššaty a komáry. Jako hlavní zdroje potenciálních hrozeb pro lidské zdraví v souvislosti se změnou klimatu WHO považuje častější vlny extremních veder a extremně studeného počasí, větší výskyt infekčních nemocí, rozšíření podvýživy, zvýšení počtu dýchacích onemocnění a vyšší výskyt nemocí v důsledku kontaminace vody.

Šíření nemocí

Globální oteplení může přispět k lepším podmínkám pro vznik epidemií až pandemií infekčních nemocí, jako je například malárie, nebo Bluetongue disease která se nedávno rozšířila do severního Středomoří. Podobně navzdory vymizení malárie z většiny teplých regionů se místní druhy komárů, kteří ji přenášeli, nepodařilo v některých oblastech zcela eliminovat. Proto hraje v dynamice přenosu malárie kromě klimatických změn důležitou roli i mnoho jiných faktorů. Profesor Jaroslav Kadrnožka (působící na VUT v Brně) zveřejnil v jedné ze svých publikací odhad, že pokud by teplota vzrostla o 3 °C, vzroste území souše, potenciálně ohrožené malárií, z 25 na 60 procent.

Finanční důsledky

Finanční instituce varovaly v roce 2002, že „narůstající frekvence prudkých klimatických událostí ve spojení se sociálními trendy“ by mohla v následující dekádě každý rok stát téměř 150 miliard US dolarů. Tyto náklady by v důsledku zvýšených nákladů na pojištění a odstraňování následků katastrof zatížily také zákazníky, plátce daní a průmysl.

Podle Asociace britských pojiššoven by omezení emisí oxidů uhlíku mohlo zabránit 80 % předpokládaných dodatečných ročních nákladů v souvislosti s tropickými cyklony do roku 2080. Podle Choie a Fishera (2003) každé 1 % nárůstu objemu ročních srážek může zvýšit finanční ztráty způsobené katastrofami až o 2,8 %.

Zpětná vazba

Globální oteplování může uvolnit pochody směřující k podpoře globálního oteplování (kladná zpětná vazba). Někdy se o této závislosti mluví jako o Pádivém skleníkovém efektu.

• Zvýšená teplota vytváří více vodní páry, která je ještě účinnějším skleníkovým plynem než CO₂. (Vodní pára má schopnost i odrážet sluneční světlo před proniknutím na povrch Země, ale všeobecně se považuje faktor zvyšující oteplování.)
• Vodní páru mají tendenci tvořit i tropické bouře a hurikány, které s vyšší teplotou narůstají.
• Polární ledová „pokrývka“ planety odráží 90 % slunečního záření, aniž by jej absorbovala. Naopak, mořská voda jej 80 % absorbuje (přijme jeho energii). Čím více ledu se oddělí a rozpustí, tím snadněji se bude rozpouštět zbytek.
• Freony jsou moderátory chemické reakce, rozbíjející ozón - to znamená, že jedna freonová molekula může ovlivnit rozpad tolika molekul ozónu, s kolika se „potká“, aniž by se na reakci spotřebovala. Rychlost, s jakou tato změna proběhne, je velmi citlivá na množství těchto moderátorů.
• Zápornou zpětnou vazbou v důsledku růstu koncentrace oxidu uhličitého a poklesem jeho rozpustnosti ve vodě, bude zvýšený parciální tlak CO₂ v ovzduší, při jehož vyšší koncentraci však jeho rozpustnost mnohem víc vzroste.
• Změna teplotních pásem v planetárním měřítku ještě víc polarizuje povrch souše na nehostinná místa a průmyslové oblasti s o to vyšší produkcí oxidu uhličitého. Jako výsledek se z interakce klimat těchto diametrálně odlišných oblastí dá očekávat větší množství nestabilních a divergentních meteorologických jevů.
• Migrace živočišných (a rostlinných) druhů povede k tomu, že mnohé nenajdou vhodné podmínky (nebo časovou návaznost v stádii jiných druhů v rámci symbiózy s nimi) a jejich vyhynutí zintenzivní oslabení biodivergence a rozšíření ostatních druhů s nestabilními a nepředpokládanými důsledky.
• Vyšší teplota bude pro lidi zejména vyspělých států důvodem pro zvýšený provoz klimatizací v domácnostech a firmách, což se zpětně promítne na produkci CO₂ i spotřebě energie.

Potenciální pozitivní důsledky

Globální oteplování může mít také pozitivní důsledky na rostliny, které jsou základním prvkem biosféry a využívají sluneční energii k přeměně živin a oxidu uhličitého na biomasu (fotosyntéza).

Růst rostlin je ovlivňován mnoha faktory včetně úrodnosti půdy, dostatkem vody, teplotou a koncentrací oxidu uhličitého ve vzduchu. Nedostatek oxidu uhličitého může vyvolávat fotorespiraci, při níž se odbourávají dříve vytvořené sacharidy. Proto může vzrůst teploty a zvýšený obsah oxidu uhličitého v atmosféře stimulovat růst rostlin tam, kde existují tyto omezujícími faktory.

Modely IPCC však předvídají, že zvýšení koncentrace oxidu uhličitého by povzbudilo růst flóry jen do jistého bodu, protože v mnoha regionech jsou omezujícími faktory dostupnost vody a živin, nikoli teplota a obsah oxidu uhličitého. Přes omezující faktor dostatku vláhy platí, že zvýšená koncentrace oxidu uhličitého má přímý vliv na intenzitu fotosyntézy většiny rostlin, takže rostliny skutečně produkují více biomasy na jednotku spotřebované vody. Data z družic ukazují, že produktivita severní polokoule skutečně od roku 1982 do roku 1991 vzrostla. Avšak novější studie shledaly, že rozsáhlá sucha způsobila v létě ve středních a vyšších zeměpisných šířkách severní polokoule pokles letní fotosyntézy. Navíc vzrůst celkového množství vyprodukované biomasy není jednoznačně pozitivní, protože i když menší množství druhů prosperuje, dochází k poklesu biodiverzity.

[zdroj: Wikipedia]