Emisní kalkulačka

Skleníkový efekt

Teplota zemského povrchu a troposféry (část atmosféry přiléhající k zemskému povrchu) je jeden z předpokladů existence života. Této teploty je dosaženo díky rovnováze mezi přijímanou energií krátkovlnného záření Slunce a vydávanou energií dlouhovlnného záření Země. Část krátkovlnného záření, které vyzařuje Slunce, je pohlcováno atmosférou, část se odráží zpět do vesmíru a část se dostává až na zemský povrch, který ohřívá. Dlouhovlnné záření Země je částečně pohlcováno atmosférou, ze které může být opět vyzářeno směrem k zemskému povrchu. Část dlouhovlnného záření uniká do meziplanetárního prostoru. Množství energie, které vzniká rozdílem mezi přijatou a vydanou energií, je přeměněno na teplo, které ohřívá spodní vrstvu atmosféry. Tak vzniká v troposféře teplota umožňující život. (Netopil a kol., 1984)

Důležitou roli v tomto procesu hrají tzv. skleníkové plyny. Pohlcují záření v atmosféře a vyzařují ho zpět k zemskému povrchu. Vzniká tak skleníkový efekt (obr.4). Přítomnost skleníkových plynů v atmosféře je tedy nutná k životu. Problém nastává ve chvíli, kdy je do ovzduší dodáváno příliš mnoho těchto plynů. Skleníkový efekt je tak zesilován, což může ve svém důsledku vést k výraznému růstu teploty zemského povrchu a troposféry. (Kalvová, Moldan, 1996)

Existují také faktory, které teplotu u zemského povrchu snižují. Jedná se především o troposférické aerosoly a vliv stratosférického ozónu. Aerosoly jsou částice, které rozptylují dopadající sluneční záření a odrážejí jej zpět do atmosféry. Do atmosféry se dostávají např. při sopečných erupcích nebo díky činnosti člověka. Součástí těchto antropogenních (člověkem vytvořených) aerosolů jsou silně toxické látky, které v ovzduší působí negativně na živé organismy a člověka. (Holoubek, 2008)

Obr.4. Skleníkový efekt (převzato od Rošlapil, 2010)