Zveme vás na festival reSITE

Dosavadní laureáti
Ceny Josefa Vavrouška

Laudatio na Elišku Novákovou,
laureátku Ceny Josefa Vavrouška za rok 1997

Vážené dámy, vážení pánové, přátelé!

Člověk mívá několikrát za život štěstí, že se mu přihodí přátelství se starším člověkem, kterého si váží a kterého obdivuje. Pro mne je jedním z mála takových lidí paní Eliška Nováková. Já vím, ona se zmínka o věku u dámy nesluší; jenže paní doktorka stihla tolik práce, že by stačila vyplnit několik lidských životů. Mohl bych např. citovat její evropsky uznávané odborné publikace - ve skutečnosti nemohu, protože jen jejich výčet zabere několik stran v několika světových jazycích. Snazší bude zmínka o její pedagogické činnosti: paní doktorka přednášela na lesnických fakultách, na Institutu aplikované ekologie, Ústavu krajinné ekologie a na jiných odborných pracovištích v tuzemsku, kde byla i školitelem postgraduálního studia, ale její přednášky jsou známé i na nejrůznějších místech a stážích v zahraničí. Od vzniku příslušného zákona se podílí vedle mnoha jiných expertíz na posuzování vlivů výrobků, staveb a činností na životní prostředí. Paní doktorka je kandidátkou i doktorem biologických věd; ale můžete ji potkat v zeleném hubertusu a holínkách v šumavských mokřadech, protože tato distinguovaná dáma je i - fořt. Vedle vzdělání přírodovědného je totiž i inženýrkou lesnictví.

Právě proto si z prací paní doktorky Novákové nejvíc cením těch, které vytvořila např. v Ústavu aplikované ekologie pro konkrétní lokality, krajiny, regiony. Jsou to práce, které ve vavrouškovském slova smyslu jsou nesmírně komplexní, založené na obrovské odborné erudici a na druhé straně na staletí rostlé lesnické intuici, schopnosti cítit krajinu rukama. Kdyby se environmentální občanská sdružení a lesníci ČR dokázali domluvit tak, jak se u paní doktorky spojují znalosti přírodovědce s tisíciletou empirií lesáků, ubylo by u nás mnoho zbytečných sporů.

K tomu všemu je paní doktorka jedním z nejskromnějších a nejpřátelštějších lidí, které znám. Nezažil jsem, aby odmítla pomoc komukoli, kdo o ni požádal, aš ji to stálo jakoukoli námahu a čas. Pak už je samozřejmé, že se komise pro udělení ceny Josefa Vavrouška za rok 97 rozhodla jednomyslně - málokdo totiž dokáže celým osobním i odborným životem takto naplňovat myšlenky trvale udržitelného rozvoje.

Mám velkou radost, že paní Eliška Nováková dostává tuto cenu. Ale mnohem důležitější je, že stejně by se jistě radoval i Josef Vavroušek.

Ivan Rynda, 1998