Dosavadní laureáti
Ceny Josefa Vavrouška

Laudatio na Miroslava Janíka,
laureáta Ceny Josefa Vavrouška za rok 2007

Vážené dámy, vážení pánové, milí přátelé vespolek!

Řekne-li se u nás v brněnské Lipce „Mirek Janík“, ne všichni jsou hned v obraze. Pokud se však zmíníme o Budulínkovi, se zájmem a úsměvem zpozorní všichni, i ti nejmladší. Jeho prostřednictvím znají Kosenku, chatu Shangri-la, divoké mečíky na Javorůvkách, lesní rezervaci Ščúrnica, každoroční ruční kosení bělokarpatských luk. Mirek - Budulínek je pro nás všechny jednou z nejvýraznějších postav české ekologické osvěty a výchovy činem – je představitelem „kriticky ohroženého druhu“ valašských trampů – ochranářů, kteří dokáží o zdejší přírodu udržitelně pečovat a ochraňovat ji doopravdy, ne řečněním, ale dřinou v rezervacích, nejen pro výskyt vzácných druhů či ekologickou stabilitu, ale taky pro její krásu, proto, že ji mají rádi.

Je docela možné, že v ochranářských kruzích i v pestrých a zelených rodinách nevyprávějí babičky a dědečkové svým vnoučatům pohádku o Budulínkovi, který se vozil lištičce na ocásku, ale raději zavzpomínají na stejnojmennou pohádkovou bytost z Valašských Klobouků - na Budulínka, který, jsa obklopen rodinou a přáteli, vykonal a stále koná spousty neuvěřitelných skutků. „No jen děti považte: Budulínek, o kterém vám povím, a který dodnes neokázale obléká valašskú košulu, pomohl vrátit ovečky na valašské pastviny a oživit i Mikulášský jarmek na klobuckém náměstí, zachraňuje dřevěnice, smrkový les dokáže přeměňovat na přirozenější jedlobukový, pečuje o zachování místních odrůd ovocných stromů, podporuje místní papučáře i výrobce valašských frgálů, zná a opatruje kdejakou klobuckou studánku, umí se pěkně ohánět kosou (to je taková sekačka na ruční pohon), hraje na husličky a zpívá překrásné valašské pěsničky, i proto je oblíbeným rádcem a panem učitelem, který vyučuje výhradně pod širým nebem – o krajině v krajině, věřily byste mu, děti, každé slovo, protože on dobře ví co mluví, a co mluví to taky žije.“

Ale tohle všechno vy, milí přítomní, většinou dobře znáte. Možná však ne každý už ví, že Mirek má vystudovanou vsetínskou průmyslovku a k tomu dvě vysoké školy, že 17 let pracoval jako pedagog – vychovatel a učitel matematiky i výtvarné výchovy, dva roky působil ve státní ochraně přírody, že má oporu ve čtyřech bezvadných dětech a neskutečně obětavé a trpělivé manželce Věrce, jakož i ve spolupracovnici, kterou mu všichni závidíme - v Pavlínce Kolínkové, anebo to, že už od roku 1975 je Budulínek aktivním ochranářem zprvu organizovaným v tehdejším TISu – Svazu pro ochranu přírody a krajiny (jehož zakladatelem a dosavadním hybatelem je vzácný člověk a finalista dnešního večera pan Otakar Leiský, mezi přáteli zvaný Ralf).

O Mirkovi Janíkovi je všeobecně známo, že je hlavou, duší, srdcem, ústy a mnohdy i bedry a rukama Kosenky – Základní organizace Českého svazu ochránců přírody ve Valašských Kloboukách. Méně se ví, že název „Kosenka“ je nejen mazlivé označení kosy, pod kterou každoročně padají porosty orchidejových luk, ale také zajímavou zkratkou. Pro časopis Sedmá generace (č. 11/2004) vysvětlil Mirek její hlubší poselství takto: „KOSENKA znamená Karpatské ochranářské sdružení ekologů, nepolitiků, křesšanů a altruistů.“

Je to už mnoho let, co naše paní ředitelka – a rovněž finalistka dnešního slavnostního večera Hanka Korvasová – výstižně nazvala Mirka Janíka „sluníčkovým člověkem“. A dnes máme konečně příležitost mu to říct:

Milý Budulínku, po celá ta léta jsi pro nás obdivuhodným příkladem, podněcovatelem naší vůle a buditelem skrytých člověčích sil a víry, kterou v sobě díky Tvému příkladu nalézáme i v obdobích, kdy se nedaří. To přece Tys nás (a s námi stovky dalších ekologů, nepolitiků, křesšanů a altruistů) už dávno naučil, že „stačí jen si vyjít ven, kde louky krášlí zem…“. I díky Tobě je na Valašsku pořád kam si vyjít, co obdivovat a co předávat mladším ve stavu, za který se není třeba stydět. I za to Ti Cena Josefa Vavrouška právem náleží. Přejeme Ti k ní hodně radosti, zdraví a nezdolné síly!

Aleš Máchal,
5. června 2008