Hlasování v anketě Evropský strom roku

Darujte k Valentýnu stromový certifikát

Laudatio na Adri van Westerop a Raymonda Aendekerka

Vážené dámy, vážení pánové,
chtěl bych poděkovat, že se mi dostalo té cti promluvit zde u příležitosti udělení Ceny Josefa Vavrouška pro manžele Adri van Westerop, in memoriam, a Raymonda  Aendekerka, kteří pomáhali ochraně životního prostředí u nás od roku 1990.

Adri i Raymonda jsem poznal před léty v Lucembursku, kam jsem byl pozván sdružením Veronica na prezentaci ekologických projektů, které organizovala nadace Hellef fir d´Natur. Jeli jsme tam tehdy v polovině devadesátých let spolu s ostatními starým autobusem Karosa, cesta byla dlouhá a na palubě panovala skvělá nálada umocněná zpěvem a nějakou tou slivovičkou, jak jinak, když jedou Moravané navštívit své přátele. Ve vzduchu byla tehdy tak dělná a skromná atmosféra devadesátých let, kdy bylo v ochraně životního prostředí hodně věcí teprve na začátku a kdy nevládní organizace hrály klíčovou úlohu. Bylo to období, kdy jsme potřebovali znalosti a zkušenosti, ale i materiální pomoc, členství v EU bylo v nedohlednu a otázky životního prostředí byly pro náš stát tehdy při transformaci socialistické ekonomiky na jedné z vedlejších kolejí. Proto byla tak důležitá i mezinárodní spolupráce nevládních organizací a pomoc přátel z těch zemí Evropy, které nepoznamenala éra komunismu. A když jsme někde přátele neměli, tak jsme si je snadno našli. Pozitivní myšlení a elán, to byly tehdy hybné síly i v mém oboru, kterým je ekologické zemědělství. Já jsem tam jel navázat kontakty, protože právě Raymond Aendekerk, který celý festival se svou ženou Adri organizoval, byl a stále je tahounem ekologických zemědělců v Lucembursku. Jiskřička tehdy rychle přeskočila, lidsky i odborně jsme si rychle porozuměli a vzniklo přátelství a spolupráce snad na celý život.

Než začnu hovořit o konkrétních projektech, které Adri Westerop a Raymond Aendekerk v České republice uskutečnili, za což jim je hlavně uděleno toto ocenění, chtěl jsem naznačit i ten cenný lidský rozměr a přátelský vztah, které manželé Adri a Raymond měli a mají k České republice, zejména k Brnu a Bílým Karpatům, konkrétně k obci Hostětín. Adri se udělení této ceny bohužel nedožila, zemřela loni, mladá, ve věku 52 let, moc nás její odchod všechny zasáhl, ale odkaz její vykonané práce je stále živý.

Adri van Westerop byla Holanďanka, žijící v Lucembursku, vystudovaná chemická inženýrka, první lucemburská ekologická poradkyně. Přednášela o ekologicky šetrné kanceláři a domácnosti a také takto žila. Radila supermarketům, jak šetřit obalové materiály a napsala na tato témata dvě knihy.

Spolupracovala, podporovala a pomáhala svými zkušenostmi a znalostmi rozvíjet v České republice ekologické poradenství, konkrétně ekologickou poradnu Veronica, kam přinesla cenné zkušenosti a kontakty mimo jiné k férovému obchodu „Fair Trade“. Spolu se svým mužem Raymondem Aendekerkem vyhledávala v Lucembursku i jinde finanční zdroje jak vládní, tak soukromé pro environmentální projekty v postkomunistických zemích. Její zásluhou existoval po několik let v Nadaci Partnerství grantový program podporující projekty v oblasti šetrné energetiky, díky ní slouží například moštárně v Hostětíně velkoplošný solární kolektor, díky Adri může dnes Veronica šířit zkušenosti z Hostětína do vesnic na Ukrajině.  Zásluhou Adri funguje již více než deset let významné ekologické centrum v rumunském Galaţi, pro bulharskou organizaci - příbuznou Nadace Partnerství rovněž zprostředkovala program malých grantů v oblasti energetiky. Její nesmírnou práci pro ochranu životního prostředí a trvale udržitelný život v Lucembursku a na mnoha místech světa zde nezmiňuji.

Raymond Aendekerk, se narodil 15. listopadu 1960 v Lucembursku, kde vyrůstal na rodinném statku, což předurčilo i jeho budoucí životní dráhu. Vystudoval zemědělskou univerzitu BOKU ve Vídni a už jako student navštěvoval blízké Československo i Maďarsko. Jeho pohled na svět ovlivnil i roční studijní pobyt v Africe. Pak pracoval jako odborný pracovník nadace Hellef fir d Natur, sekretář sdružení ekologických zemědělců Biolabel, Lucembursko, člen předsednictva IFOAM EU, ekologický zemědělec, včelař, a hlavně praktický ovocnář a moštař, v poslední době založil v Lucembursku i malý výzkumný institut pro ekologické zemědělství. Stejně jako jeho žena Adri, je Raymond činný v prosazování ekologických přístupů i politicky a to na celostátní i komunální úrovni. V poslední době věnuje také velkou pozornost naléhavému tématu ochrany klimatu v souvislosti s ekologickým zemědělstvím.

Raymond nikdy nepatřil k salonním ekologům, kteří jen sedí u počítače, chodí po schůzích a diskutují v médiích. Stejně jako Adri si projekty, které pak pomáhal uskutečnit u nás nebo jinde ve východní Evropě nejprve vyzkoušel v praxi doma. Zaměřil se na ekologické zemědělství, stal se jedním z uznávaných specialistů na ekologické ovocnářství. Kromě svého sadu zorganizoval v Lucembursku zpracování bioovoce a lokální prodej, nezávislý na supermarketech. Logicky tak přišel s konceptem, jak pomoci nově vzniklému sdružení Tradice Bílých Karpat. Ne dotace do útlumu zemědělské produkce nebo masová turistika jsou řešením pro venkov, ale šetrné využívání místních zdrojů, rozvoj tradičních výrob a prezentace označení ekologické kvality a místního původu. V polovině devadesátých let stál Raymond u zrodu projektu Záchrana tradičního ovocnářství v Bílých Karpatech prostřednictvím zpracování ovoce a tržního uplatnění výrobků. Byl inspirací, zdrojem odborné i technické pomoci pro vznik moštárny v Hostětíně, která letos slaví 10 let provozu. Domluvil pro ni odprodej starší technologie z Německa, zprostředkoval a osobně garantoval finanční pomoc lucemburské vlády i úvěr etické banky. Tento projekt se pak rozšířil na podporu ekologického zemědělství v celých Bílých Karpatech a následně i v celé České republice. Osobně jako poradce i díky financím od lucemburské vlády nebo EU projektům (např. Leonardo da Vinci) pomáhal i organizacím jako např. Kosenka Valašské Klobouky, Informační středisko Starý Hrozenkov nebo celostátně svazu PRO-BIO se sídlem v Šumperku. Projekty, které koordinoval, byly vždy praktické, kromě ovocnářství byly zaměřené i na byliny či ekologické chovy, hlavně však na propagaci a marketing bioprodukce. Zvláštní znamení, které nebylo a ani v EU projektech nebývá samozřejmostí, bylo že Adri i Raymond pracovali relativně s malými finančními částkami, zato velmi nebyrokraticky a kreativně. I díky tomu byly tyto prostředky českými partnery využity velmi efektivně a dodnes mají obrovský modelový i multiplikační dopad.  Projekty, které se za jejich pomoci podařilo v České republice realizovat, byly administrativně jednoduché a vždy je lucemburské vládě osobně garantovali. Znali se osobně se všemi českými partnery, investovali svůj volný čas a často nás navštěvovali. Práce pro nás jim byla potěšením. Zní to možná jako fráze, ale věřte mi to, byl jsem u toho.

Raymond pokračuje nyní ve své práci pro ostatní bez Adri, spolu s ekologickými instituty ze Švýcarska, Německa, Lucemburska, Slovinska a z České republiky stál loni u zrodu mezinárodního institutu pro ekologické zemědělství FiBL International.

Příklad Adri van Westerop a Raymonda Aendekerka budiž nám výzvou, abychom teď my pomáhali v zemích, které jsou potřebnější (například ve východní Evropě nebo na Balkáně). Nejen peníze, ale i zkušenosti a osobní příklad mohou být cenným impulsem pro udržitelný rozvoj regionů, jak jsme to za pomoci Adri a Raymonda poznali například u nás v České republice -  v Bílých Karpatech. Tam ukázali na smysluplné propojení ochrany přírody s využitím krajových odrůd ovoce pro výrobu moštu, způsob, kterým lze nejen podpořit místní “malou“ ekonomiku, ale rovněž velmi srozumitelným způsobem přiblížit lidem hodnoty, které pro ně zachovala příroda a které přírodní i kulturní dědictví představuje.

Děkuji porotě za moudré rozhodnutí, děkuji Adri a Raymondovi za sebe, za nás za všechny.

Jiří Urban,
na britském velvyslanectví v Praze dne 7. června 2010