Hledat
Nominujte svého kolegu na cenu za udržitelný rozvoj!
Dosavadní laureáti
Ceny Josefa Vavrouška
2008
Antonín Buček
Nominován za propracování teoretických základů územní ochrany přírody, zejména Územních systémů ekologické stability krajiny a jejich prosazování v praxi. Dále za trvalou činnost v praktické ochraně přírody a krajiny, zejména v ČSOP, osvětovou a vzdělávací činnost (např. jako spoluzakladatel časopisu Veronica), zásluhy na obnově tradice pozemkových spolků a role neziskových organizací v ochraně přírody.
Miroslava Knotková
Nominována za realizaci desítek komunálních projektů zaměřených na využívání obnovitelných zdrojů energie v obcích a úspory energie ve veřejných budovách, především pak za zcela nadstandardní a neobvyklou podporu starostů obcí ve Zlínském kraji při zpracování projektů.
Ostatní finalisté navrženi na CJV za rok 2008
2007
Miroslav Janík
Je iniciátorem vzniku ZO ČSOP Kosenka, která je všeobecně uznávanou organizací na Valašsku. Navržen byl za ochranu přírody v Bílých Karpatech a stmelování různých zájmových skupin pro ochranu přírodních a kulturních hodnot Valašska. Porota mu udělila cenu především za jeho celoživotní přístup k ochraně přírody – za otevřenost a ochotu naslouchat názorům jiných a nalézat nejpřijatelnější řešení problémů spojených s ochranou přírody, krajiny a šetrného místního rozvoje.
Ivan Dejmal, in memoriam
Za svůj celoživotní přínos k ochraně životního prostředí. Ivan Dejmal byl aktivním příslušníkem protikomunistické opozice od svých studentských let až do pádu režimu. Na konci roku 1976 byl u vzniku Charty 77 a posléze se stal také vedoucím její ekologické komise. Byl jedním z prvních ministrů životního prostředí české vlády. Ekologické problematice, především ochraně přírody a krajiny, se však věnoval již před listopadem 1989 a velmi intenzivně se v ochraně životního prostředí angažoval i po skončení své vládní mise. Spolu s Josefem Vavrouškem založil Společnost pro trvale udržitelný život.
Ostatní finalisté navrženi na CJV za rok 2007
2006
Karel Hudec
Za osobní angažovanost v jihomoravské ochraně přírody, za stavění mostů mezi různými profesemi ve prospěch životního prostředí, za osvětovou činnost v médiích, za výrazný podíl na ekologické výchově mladé generace.
Pavel Franc
Za obětavé prosazování práva, za popularizaci kauz občanů stojících proti úřadům či velkým společnostem, za osobní podíl na Deklaraci porozumění, která byla jako první komplexní smlouva v ČR s nadnárodní společností, za účasti veřejné správy, samosprávy a nevládních organizací, přijata ještě před zahájením stavby, továrny Hyundai v Nošovicích
Ostatní finalisté navrženi na CJV za rok 2006
2005
Jan Bouchal, in memoriam
Za mnohostranný, nepřehlédnutelný a trvalý příspěvek k rozvoji občanské společnosti a ochraně životního prostředí, zejména v oblasti udržitelné dopravy a bezpečné cyklistiky, předcházení korupci a střetu zájmů ve veřejné politice, jakož i za poctivou novinářskou práci zaměřenou na otázky životního prostředí a udržitelného rozvoje.
Yvonna Gaillyová
Za výjimečné přispění k rozvoji ekologického poradenství v České republice a aktivní propagaci principů udržitelného rozvoje a udržitelné spotřeby v každodenním životě, a za obrovskou energii, kterou dává do realizace unikátních modelových projektů v obci Hostětín.
Ostatní finalisté navrženi na CJV za rok 2005
2004
Jiří Kulich a Hana Kulichová
Za cílevědomé a důsledné prosazování vzdělávání k udržitelnému rozvoji do pedagogické praxe na místní, regionální i celostátní úrovni.
Bohuslav Blažek, in memoriam
Za přínos k vnímání originality venkova a nekonvenční propojování myšlenek z různých oborů lidské činnosti, za originalitu myšlenek a neortodoxní prosazování života šetrného k životnímu prostředí a propojování a inspirování lidí všech možných profesí.
2003
Svatomír Mlčoch
Za dlouhodobý a systematický přínos k rozvoji českého práva životního prostředí a za iniciaci a spoluzaložení Třeboňského inovačního centra zaměřeného na vývoj technologií a pro udržitelný rozvoj
2002
Ivan Rynda
Za dlouholetou práci při formulování, prosazování a propagaci udržitelného rozvoje v České republice. Porota oceňuje přínos Ivana Ryndy v oblasti výuky a výchovy k udržitelnému rozvoji, zejména pak založení studijního oboru Sociální ekologie a katedry sociální a kulturní ekologie na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy v Praze.
2001
Jan Jeník
Cena byla udělena exaktnímu vědci, univerzitnímu profesorovi. Jan Jeník publikoval řadu vědeckých prací v oboru krajinné ekologie a popularizoval otázky ekologie, zvláště pak v oboru ekosystémů. Systémový a ekosystémový přístup v řešení palčivých otázek životního prostředí je cesta, po které musí jít naše snaha o trvale udržitelný život.
2000
Ľubica Trubíniová a Aleš Máchal
Po zvážení Vavrouškova odkazu v širokém slova smyslu se porota rozhodla podruhé cenu opět symbolicky rozdělit mezi slovenského a českého laureáta. Porota je přesvědčena, že oba kandidáti dobře naplňují vavrouškovskou tradici na Slovensku i v českých zemích a posilují jejich přátelské vztahy nejen v oblasti životního prostředí.
1999
Igor Míchal
Za odborně fundované a lidsky statečné celoživotní prosazování odpovědnějšího vztahu člověka k přírodě.
1998
Hana Librová
Získala ocenění za dlouhodobé zkoumání hodnotových předpokladů, které vedou k harmonickému soužití člověka s přírodou a k plnohodnotné lidské existenci, jež by nebyla žita na úkor přírody. Vrcholem tohoto úsilí bylo založení katedry a oboru Humanitní environmentalistika, v nichž Hana Librová šťastně propojila přírodovědnou a společenskovědní odbornost ve své pedagogické i praktické, zejména osvětové činnosti.
1997
Eliška Nováková
Nestorka české ekologie je jedním z mála současných ekologů, kteří mají skutečně vavrouškovsky široký záběr nejen ve formálním vzdělání (je doktorka přírodních věd a zároveň respektovaná lesnická odbornice), zabývá se krajinnou i aplikovanou ekologií v nejširším záběru, ale např. i etologií hmyzu, lovné zvěře a drobných živočichů. Na rozdíl od mnoha teoretických vědců nevynechala jedinou příležitost, kdy by vehementní podpora její drobné osobnosti dámy české vědy mohla pomoci prosazení správného záměru.
1996
Mikuláš Huba a Erazim Kohák
První udělení ceny směřovalo záměrně do obou republik bývalé československé federace v souladu s odkazem Josefa Vavrouška i s poznatkem, že ekologie nezná hranic.
