Metoda Utváření místa
Existuje-li představa o budoucím fungování obce, nemůže v ní chybět názor na podobu veřejných prostranství, která jsou důležitou součástí každodenního, nejbližšího životního prostředí. Náměstí, návsi, parky, hřiště atp. nepatří nikomu a vlastně patří všem. Mnohdy se z nich ovšem vytratil veřejný život, zůstávají opuštěné a neudržované, bez zájmu. Případně jsou udržovány dobře, ale přesto nefungují, neboš je lidé nevyužívají. Veřejné prostory jsou přitom důležitým prvkem identifikace obyvatel s obcí, s místem, kde žijí. Pokud fungují, výrazně podporují společenský život a zpětnou vazbu obyvatel komunity k jejich okolí. Prokázán je též pozitivní dopad fungujících veřejných prostor na místní ekonomiku.
Metoda utváření místa může napomoci řešení problému, jímž se územní plánování nezabývá. Zaměřuje se na daný prostor z estetického hlediska, ale především se snaží postihnout jeho smysl a podstatu. Učí chápat specifika a jedinečnost daného prostředí, analyzovat je a stanovit zásady jeho kvalitního fungování ve čtyřech kategoriích: využití a aktivity, dostupnost a spojení, pohodlí a image, sociabilita.
Metoda Utváření místa umožňuje porozumět důležitosti fungujícího místa pro oživování komunity, analyzovat problémy stávajícího prostranství a definovat zásady pro jeho přetvoření ve fungující místo. Metoda poskytuje vodítko skupině místních aktivistů, zástupců obce, obyvatel a odborníků při jejich práci na revitalizaci veřejného prostoru, je vytvořen pracovní plán okamžitých, krátkodobých a dlouhodobých činností v procesu oživování místa a v neposlední řadě metoda osvětluje, co dělat v budoucnu jinak při navrhování nových veřejných prostranství.
Skupina složená z místních občanů i občanů jiných regionů, z odborníků různých profesí a ze zástupců laické veřejnosti, se schází v několika etapách, z nichž nejdůležitější je práce přímo na místě. Skupina vyhodnocuje jednotlivé aspekty pomocí metod pozorování, mapování chování, strukturovaného dotazování apod. Poté následuje společné vyhodnocení pozorování, na jehož základě vzniká široká škála návrhů na vylepšení prostranství. Návrhy jsou následně roztříděny do kategorií okamžitých krátkodobých a dlouhodobých kroků či úkolů podle možnosti jejich realizovatelnosti a míry dopadu.
Aktivní občanský přístup k utváření veřejných prostranství
Proč nemáme více lepších veřejných prostranství v naší obci? Možná máte spoustu nápadů jak místo zlepšit: kde by měly být umístěny přechody a kde lavičky nebo jak by měla vypadat zastávka veřejné dopravy. Ale zavzpomínejte, kdy se vás naposledy někdo zeptal na vaše nápady a pak vám pomohl vaši představu zrealizovat. S největší pravděpodobností nikdy…
Možná si vzpomenete, že radnice zveřejnila projekt nové stavby a vy jste měli možnost sdělit svůj názor na věc. Jedná se o oficiální proces územního plánování. Standardně se používá, ale pokud chcete vytvořit dobré veřejné prostranství, obvykle nefunguje jak by měl. Jen zřídkakdy totiž vychází z diskuse s komunitou.
Jestliže města mají poskytovat lepší podmínky k životu, je třeba zabývat se těmito místy přímo a důsledně a uplatňovat při tom zcela jiný přístup než ten, který je běžný dnes. Odlišný přístup k plánování spočívá v tom, že odborníci nejdříve zmapují názory a podněty místních obyvatel. Zjiššují přitom nejen problémy, které je tíží, ale především zvažují jejich náměty. Veškeré shromážděné informace vypovídají o tom, jak si komunita představuje budoucnost své obce. Role odborníků potom spočívá v uskutečňování představ komunity.
11 zásad pro vytváření kvalitních míst
Vybavíme-li si kteroukoli z úspěšných revitalizací, z procesu utváření místa vystupují určité všeobecně platné zásady:
Expertem je komunita
Vytváříte konkrétní místo, nikoli abstraktní návrh
Sami to nezvládnete
Vždycky se najde někdo, kdo říká, že to nejde
Mnohé se dozvíte pouhým pozorováním
Vytvořte vizi
Forma podporuje funkci
Sdružování prvků (triangulace)
Začněte petúniemi
Není to otázka peněz
Projektem to nekončí
Expertem je komunita
Komunita je skupina lidí, kterou spojuje zájem o určité místo. Je tvořena lidmi, kteří v blízkosti tohoto místa bydlí, mají zde svůj podnik, pracují tady nebo tu navštěvují nějakou instituci, například školu či kostel. Do komunity patří také úředníci, kteří danou oblast zastupují a skupiny, jež v ní provozují různé aktivity, například skauti, klub cyklistů nebo spolek obchodníků.
Nejcennější poznatky o fungování určitého místa a návrhy na jeho zlepšení pocházejí od místních lidí, kteří vědí, co je tu nejdůležitější. Lidé, kteří žijí nebo pracují v blízkosti určitého místa vědí z vlastní zkušenosti, které jeho části jsou nebezpečné a proč a které jsou naopak příjemné, kde je doprava příliš rychlá a kde děti mohou bezpečně chodit, jezdit na kole nebo si hrát.
Komunita by se měla do plánování zapojit co možná nejdříve, v ideálním případě před začátkem projektování. Lidé by měli být motivováni k tomu, aby se účastnili celého procesu a stali se pak „spolumajiteli“ a „správci“ daného místa.
Vytváříte konkrétní místo, nikoli abstraktní návrh
Časopisy o architektuře udělují ceny projektům, které považují za nejlepší návrhy řešení určitého veřejného prostranství. Jen zřídkakdy se však tyto oceněné návrhy stanou dobrými místy. Úvahy o ztrátě kvalitních míst a o možnostech jejich vytváření se jaksi bezúčelně míjejí.
Základní otázkou zůstává, jaká je role designu při tvorbě místa. Vytvoření místa závisí na efektivním managementu a vyžaduje zapojení mnoha disciplín, neboš se jedná o složité otázky, které je třeba řešit současně. Je například zcela zřejmé, že důležitá je kvalitní údržba a bezpečnost, neméně důležitý je však i snadný pěší přístup a dostupnost veřejnou dopravou. Pohodlné sezení, snadná orientace, možnost zakoupení občerstvení jsou další faktory nezbytné pro úspěšné místo. Docílit všech jmenovaných kvalit však přesahuje možnosti jednoho oboru a je proto nutné uplatnit interdisciplinární přístup.
Sami to nezvládnete
Dobré veřejné místo potřebuje víc, než může nabídnout jednotlivec nebo organizace. Partneři přicházejí s novátorskými náměty, s dodatečnými finančními zdroji, s nabídkou atraktivního zboží či služeb, dobrovolníci pak pomáhají při údržbě místa nebo při dílčích projektech vedoucích k jeho vylepšení. Partneři rovněž přispívají k rozšíření působnosti projektu tím, že se účastní na společném plánování programu, marketingu, získávání finančních prostředků. Jako partneři by se měli zapojit především lidé a instituce z okolí veřejného prostranství, protože ti mají největší zájem na jeho kvalitním fungování.
Vždycky se najde někdo, kdo říká, že to nejde
Role profesionálů zodpovědných za činnosti, které přímo ovlivňují veřejná prostranství, jako jsou plánování výstavby, veřejná doprava, rekreace či vzdělávání, bývá při tvorbě prostranství okrajová. Překračuje-li nějaký podnět rámec působnosti dané organizace, zpravidla se dozvídáme, že jeho realizace není možná. Pokud však z úst vysoce postavených úředníků slyšíme, že „to nejde“, často to může znamenat – „dosud nikdy jsme takto nepostupovali“.
Správní úřady jsou rozčleněny do mnoha odborů. V důsledku této segmentace nejsou lidé schopni efektivně se zabývat řešením veřejných prostranství. Přestože jednotlivé úřady řeší nespočetné množství problémů, není v našem státě nikdo, kdo by byl pověřen rozvojem a správou veřejných míst.
Mnohé se dozvíte pouhým pozorováním
Pozorováním určitého místa zjistíte jeho skutečné využití, jež se mnohdy může rozcházet s vašimi původními předpoklady. Není podstatné, zda je to malý park ve vašem okolí, autobusová zastávka či vlakové nádraží, kterým každý den projde tisíce lidí. Pozorování vám umožní upřesnit to, co by jinak zůstalo pouze v rovině dohadů. Zaznamenávání a mapování způsobů, jakými lidé veřejný prostor využívají, také prokáže, co od něho očekávají.
Vytvořte vizi
Představa o veřejném prostranství se úzce dotýká aktivit, které se zde odehrávají. Proto by tato představa měla být formována lidmi, kteří žijí a pracují v blízkosti daného prostranství.
Vize, která vychází z komunity, je obvykle velmi realistická a praktická a přitom nepostrádá inovativní nápady. Zahrnuje mnohem širší základnu vstupních informací, než by tomu bylo v případě, kdy by návrh vytvářela pouze jedna osoba nebo skupina expertů zvenčí. Představa komunity často obsahuje návrhy realizovatelné v krátkém čase, protože lidé žijící nebo pracující v okolí daného prostoru chtějí vidět výsledky co nejdříve.
Forma podporuje funkci
Rozhodujícím faktorem při tvorbě veřejných prostranství je odborný architektonický projekt. Nejúspěšnější prostranství však přesto vyrůstají hlavně ze znalosti, jak je bude komunita využívat.
Návrh vytvářený architekty většinou vychází z toho, co oni sami považují za krásné a atraktivní. Činnosti, které se na místě budou odehrávat, nebo účely, jež by místo mělo či mohlo plnit, však obvykle zůstávají opomíjeny.
Respektovat vizi veřejného prostranství tak, jak byla vytvořena komunitou, a transformovat ji na dobře fungující místo, můžeme chápat jako výzvu. Věříme, že pokud se to podaří, mohou vzniknout nové pozoruhodné formy veřejných prostranství i staveb. Na jedné straně to znamená dát zelenou názorům a znalostem místní komunity, na druhé straně pak naučit se rozumět, jak kvalitní prostor funguje.
Sdružování prvků (triangulace)
Rozmístění prvků na prostranství by mělo být takové, aby zvýšilo pravděpodobnost oživení jejich okolí. Podstata spočívá v promyšleném situování prvků: využívání jednoho prvku musí podporovat využití ostatních.
Například umístěním lavičky, odpadkového koše a telefonu pohromadě – v blízkosti autobusové zastávky, u vchodu na tržiště nebo do parku – vzniká daleko vyšší pravděpodobnost využití, než kdyby tyto prvky byly situovány odděleně.
Začněte petúniemi
Vytváření místa znamená víc, než jeho pouhé plánování. Mnohé zajímavé projekty nebývají realizovány, protože jsou příliš rozsáhlé a nákladné nebo by jejich provedení trvalo příliš dlouho. Časově méně náročné akce – jako například osázení petúniemi – vyvolávají v lidech pocit, že ke změně prostranství skutečně dochází a že se jejich názory berou v potaz.
Při utváření nebo úpravách veřejných prostranství pomáhají malá dílčí vylepšení na cestě ke konečnému výsledku. Představují viditelnou změnu, která jasně prokazuje, že se o místo někdo stará. Petúnie, které jsou levné a snadno se vysazují, mají bezprostřední viditelný dopad. Jsou-li už jednou vysazeny, je také třeba o ně pečovat, zalévat je a hnojit. Petúnie tak jasně signalizují, že se o dané prostranství někdo opravdu stará.
Není to otázka peněz
Nedostatek peněz bývá až příliš často výmluvou pro nicnedělání, která souvisí s tvrzením „to nejde“. Mnoho peněz může naopak bránit invenci a kreativitě potřebným pro vytvoření úspěšného místa.
Velké základní investice nepřinášejí ve všech případech zaručený efekt, dobrý management se ovšem vyplatí vždy. Soustavný management – například schopnost zorganizovat v místě řadu akcí, promptně zajistit instalaci přenosného nábytku, zaregistrovat změny v užívání prostranství a přizpůsobit se jim – činí místo úspěšným.
Poměrně lehké doplňky – prodejní vozíky, venkovní kavárenské stoly a židle, deštníky, květiny, lavičky nebo přenosné sedačky – jsou relativně levné. Přestože v porovnání s celkovými náklady na veřejné prostranství nejsou drahé, bývají odmítány s odůvodněním, že se jedná o nepodstatné doplňky. Následkem tohoto přístupu může další nadějné místo zůstat nevyužito.
Přípěvky nemusejí být finanční – mohou přicházet v podobě darovaných věcí, služeb nebo dobrovolné práce. Ve svém důsledku se náklady na projekt ukáží jako zanedbatelné v poměru k ziskům.
Projektem to nekončí
Vytvoření úspěšného místa nespočívá ve formách a designu, který bude sbírat ceny v soutěžích. Úspěšnost místa je založena především na vizi komunity a dokonalém plánu správy. Management se podle odhadu podílí 80 % na úspěšnosti jakéhokoli veřejného prostranství. Prostranství může mít sebelepší design, nebude však opravdovým místem, pokud nebude dobře spravováno.
Management je klíčovým faktorem zejména proto, že dobrá místa nejsou statická – mění se den ode dne, každým týdnem, v každém ročním období. Dobrý management dbá na to, aby se na nevyhnutelné změny, způsobené proměnlivými přírodními podmínkami v jednotlivých ročních obdobích, dalo pružně a efektivně reagovat.
Vzdělávací programy mají za úkol zvýšit efektivitu spolupráce mezi různými subjekty
Darujte
