Publikace Péče o krajinu

Příručka pro výměnné pobyty k péči o krajinu a pozemkové spolky

Poslední příručka z pětidílné série metod komunitního rozvoje se věnuje tématice výměnných pobytů k péči o krajinu a pozemkovým spolkům. Při výměnných pobytech je stěžejní proces, kdy probíhá intenzivní a neformální plánovací setkání ve vybraném území za účasti mezinárodního týmu odborníků. Tento přístup v Severní Americe a ve Velké Británii s úspěchem používá nadace Quebec Labrador Foundation/the Atlantic Center for Environement pod názvem Landscape Stewardship Exchange (metoda LSE). Součástí publikace jsou příklady použití metody v našich podmínkách. Druhým tématem jsou pozemkové spolky, prostřednictvím kterých je možné zapojit místní uživatele a vlastníky pozemků do aktivní ochrany a péče o cenná území.

Výměnné pobyty pro péči o krajinu

V této publikaci představujeme metodu Výměnných pobytů pro péči o krajinu (LSE), která je jednou z metod, jak zapojit všechny zájmové skupiny do rozhodování o dalším rozvoji vybraného regionu. České vydání této publikace je vůbec prvním vydáním metodiky LSE. Její anglická verze vychází v polovině roku 2004.

Metoda LSE, kterou zde prezentujeme, nemůže sama o sobě vyřešit ochranu přírodních a krajinných hodnot a ani nenahrazuje ochranu přírody a krajiny, která je definována několika zákony, především zákonem 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny. Jde o metodu vtažení místních lidí a institucí do diskuse o tématu, které se bezprostředně týká ochrany přírody a krajiny. Skrze řešení konkrétního problému si lidé vyjasňují svoje představy o místní krajině a přírodě, o jejich budoucnosti a funkcích, které by měly plnit, a současně zlepšují svoje dovednosti, znalosti a vztahy tak, aby byli lepšími pečovateli, aby se o krajinu a přírodu dokázali lépe starat. Tato metoda vychází z filosofie, že ochrana přírody není možná bez spolupráce a partnerství místních zájmových skupin (vlastníků půdy, obcí, rekreantů, cestovních kanceláří, ochranářů, apod.).

Výměnné pobyty pro péči o krajinu jsou neformální a intenzivní plánovací setkání probíhající ve vybraném území za účasti mezinárodního týmu odborníků. Tato zahraniční skupina je složena ze zkušených ochranářů, plánovačů, odborníků na komunitní rozvoj a další specializované obory. Kromě stimulování výměny myšlenek mezi zúčastněnými kolegy, je cílem tohoto participativního setkání vytvoření prostoru pro výměnu názorů. Je to jakási záminka pro to, aby se sešli místní lidé. Mnohdy je pak možné hledat řešení konfliktu, na jehož vzniku má často velký podíl nekomunikace a násilné uplatňování moci. V dlouhodobějším výhledu hledá způsob, jak rozvíjet území v souladu s potřebami ochrany přírody. Cílem je formulování vize pro dlouhodobý udržitelný rozvoj.

Při těchto akcích obyčejně stráví zahraniční skupina týden studiem, diskusí s místními zájmovými skupinami, terénním průzkumem a formulováním doporučení k řešení problémů identifikovaných místní komunitou. Vodítkem jsou předem zadané 2–4 otázky přípravnou skupinou, která je složená z reprezentantů daného regionu. Své postřehy, odpovědi a doporučení shrne zahraniční skupina ve své závěrečné zprávě, kterou veřejně prezentuje na konci svého pobytu. Ale celý pobyt je především velkou příležitostí, aby spolu začali mluvit lidé, kteří by se normálně nesešli. Tento model se ukázal být velmi efektivní ve stimulování účasti občanů v dialogu mezi různorodými zájmovými skupinami. Celá akce počítá s vysokým stupněm zapojení představitelů místní a krajské veřejné správy, odborných institucí a občanských sdružení a spolků.

Metoda LSE je závislá na kombinaci komunitního organizování na místní úrovni a perspektivě vnímání místních problémů týmem zkušených odborníků různých oborů a zkušeností. Tento přístup se ukázal být velmi efektivní ve stimulování účasti občanů v dialogu mezi různorodými zájmovými skupinami. V tomto přístupu se počítá s vysokým stupněm zapojení představitelů místní a krajské veřejné správy v plánování a realizaci jednotlivých částí LSE a umožňuje jim poměrně intenzivní zkušenost.

Metodu Landscape Stewardship Exchange (LSE) používá s úspěchem již od 70. let XX. století v Severní Americe a Velké Británii nadace Quebec Labrador Foundation/Atlantic Center for the Environment (QLF). Od poloviny 90. let XX. století je metoda s úspěchem používána ve střední a východní Evropě.

Pozemkové spolky

Využití participativního přístupu v ochraně přírody a krajiny je zvláště vhodné v situacích, kdy ochranářský cíl může být spíše zajištěn rozumným obhospodařováním pozemků než jejich striktní ochranou. Snahou je zabránit nežádoucí změně využívání pozemků (stavební činnost) nebo podporovat žádané aktivity (např. extenzívní zemědělství, pastvu). Tento přístup je využitelný uvnitř chráněných území (CHÚ) i mimo jejich hranice.

Chráněná území už dávno nejsou považována za ostrovy izolované od ostatního světa. Tím, že stewardship umožňuje chránit přírodu a krajinu i mimo hranice CHÚ, a že pěstuje zodpovědnost místních obyvatel za stav přírody, nabízí možnost, jak chránit krajinu plošně, na úrovni krajiny a ekosystémů. Důrazem na zapojení uživatelů a majitelů pozemků, občanských organizací, obcí a dalších, vytváří ochraně přírody a krajiny silné zázemí a posiluje tak zpětně i pozici vlastních chráněných území.

Organizace, které tento přístup prakticky využívají se v USA nazývají landtrusty (pozemkové spolky, PS). Nejcharakterističtějším znakem PS je jejich přímé zapojení do transakcí s pozemky a přímá spolupráce s vlastníky.

Základní filosofií PS je, že rozumné využívání krajiny není jen otázka společenské vůle, ale i znalostí a schopností ve společnosti. Participativní přístup proto zahrnuje kromě otevřené komunikace i vzdělávání a osvětu zaměřenou na přímé uživatele, pracovníky veřejné správy a soukromý sektor.

Hlavní charakteristiky PS·

• PS jsou místní, regionální nebo národní neziskové organizace přímo zapojené do ochrany důležitých pozemků pro veřejné blaho (z důvodu jejich přírodní, rekreační, estetické, historické nebo produktivní hodnoty).
• PS chrání pozemky trvale a přímo. Přijímají dary nemovitostí, kupují pozemky nebo pomáhají vlastníkům ustavit trvalé právní omezení (břemeno), jež má bránit škodlivým aktivitám a nechtěnému komerčnímu rozvoji (stavební činnosti) v budoucnu.
• Ochranářská organizace, která pouze propaguje státní politiku ochrany přírody a krajiny, nebo pouze provádí ekologickou výchovu není považovaná za PS, přestože mnoho PS tyto aktivity rovněž provádí.
• PS většinou nevystupují antagonisticky, ale spolupracují s vlastníky půdy a státními agenturami. Některé PS vlastní a spravují přírodní rezervace, rekreační oblasti nebo historická místa. Jiné monitorují uvalená břemena, která pomáhali ustavit a pozemky nevlastní. Některé partnersky spolupracují se státní ochranou přírody, získávají problematické pozemky a převádějí je do správy státu.