Když je veřejnost na straně přírody



Jak se vám podařilo studii k zastupitelům dostat a přesvědčit je, aby stavbu v lokalitě zamítli?

Využil jsem standardních práv – každý občan města má právo promluvit pět minut na zastupitelstvu a říct svůj podnět. U kauzy Plachty jsem vnímal poslání zapojit se v situaci, kdy ve své roli můžu výrazně pomoci. Vím, jak se dělá biologický výzkum, znám řadu odborníků. Zaštítila náš Česká společnost entomologická, roztoče pancířníky určoval Ladislav Miko, bývalý ministr životního prostředí.

A jak se je podařilo přesvědčit? Plachta je dlouhodobě diskutované téma. Ať se o politicích říká cokoliv, často jsou to chytří lidé. Když viděli jednoznačné argumenty, pochopili, že v oficiální studii něco nehraje. Samozřejmě ne všechny se podařilo přesvědčit. Zároveň probíhala petice za ochranu Plachty, kterou podepsalo na 9 tisíc lidí. Bylo vidět, že občanský zájem je z velké části na straně ochrany přírody.

Měli jste tedy silnou podporu veřejnosti.

Záleží, z jakého pohledu se to vezme. Když se lidí zeptáte, tak obvykle podpoří zachování přírody. Většinou se za ni ale nebudou bít. U Plachty je specifické, že jde o rekreační prostor, kam místní chodí na procházky, venčí psy, jezdí na kole, děti běhají v lesících a po vřesovištích. Zájem veřejnosti je tu rozhodně větší než u jiných lokalit.

Lze efektivně chránit přírodu i tam, kde podpora veřejnosti chybí?

Ochrana přírody se setkává se dvěma hlavními protivníky – s ekonomickými zájmy, a střetem estetickým nebo pramenícím z nepochopení, co příroda chce. Střetem s lidmi, kteří to myslí dobře, ale neznají nároky jednotlivých druhů nebo fungování ekosystémů. Někteří prosazují názor, že příroda si poradí vždy sama – to ale nemusí být pravda. V Česku máme krajinu desetitisíce let pozměňovanou člověkem, obrovská část je intenzivně využívaná. Pokud bychom veškeré zbytky přírody nechali samostatnému vývoji, tak se tam druhy jednoduše nevejdou.



Dnes je velmi diskutovaným tématem klimatická změna, která je sice důležitým problémem, ochrana přírody ale bohužel bývá zjednodušována právě na problém ochrany klimatu. Módní je sázení stromů. Pralesním druhům ale sázení nepomůže, protože ty žijí až ve starých lesích, které navíc často nevznikly pomocí vysazovaní.

Naopak sázení stromů často uškodí velkému množství druhů vázaným na bezlesí. Neznamená to však, že sázení stromů je špatné vždy a všude. Naopak jsou místa, kde je žádoucí, aby rozptýleně rostly stromy či keře.
I u zdánlivě jednoduché věci, jako je výsadba stromů, je proto nutné mít odborné vědomosti a přemýšlet, kde je vysazování vhodné.

Právě na Plachtě jsou třeba k ochraně ohrožených druhů na první pohled drastické zásahy: vyřezávání dřevin a pojezd vojenskou technikou. U některých opatření je Plachta průkopnickou lokalitou, kde byla tato opatření zkoušena ještě předtím, než získala širší podporu ochranářské veřejnosti. Pevně doufám, že v souvislosti s nedávnou změnou zákonů se podaří častěji používat i další kontroverzní, ale velmi účinné opatření, tedy vypalování.

I tudy mohla vést silnice. Foto: archiv Michaela Mikáta.

V případu Plachty hrály roli i ekonomické zájmy...

Ano. Kdybyste se podívala na majetkovou strukturu území kolem Plachty, sídlí tam spousta firem, jejichž jednatelé jsou napojení na určité politické figury. Splývají osobní zájmy s veřejnými. Proti tomu je těžké bojovat, protože ekonomická síla protistrany je větší. Procesy, které ničí životní prostředí, jsou v krátkodobém horizontu úspěšnější.

Jak se s tím popasovat?

V případě Plachty je vyhrané jedno kolo, kauza se ale táhne desetiletí. Rodiče to řešili už za socialismu, čas od času se objeví nápad na zástavbu. Obávám se, že další kolo bojů o Plachtu ještě nastane.
Dá se proti tomu bojovat nadšením, nasazením a dobrovolnou činností. Náš příklad ukazuje, že peníze nejsou všechno a vítězí i jiné přístupy a hodnoty.

Nedávno došlo k určité prohře vinou administrativní chyby. Vznikla silnice na těsné hranici přírodní památky. Proč? Když se vyhlašovala přírodní památka, do seznamu se zapomněla vyjmenovat jedna parcela. Investor si toho všiml a postavil silnici kolem skladištní haly. Zde zaspala i Inspekce životního prostředí, která odmítla vyšetřovat, že se tam vyskytují chráněné druhy. Také náš výzkum parcelu zahrnoval. Živočichy hranice parcel nezajímají.

V kauze Bečvy inspekce také zaspala. Orgán ochrany životního prostředí nechrání životní prostředí?

Vnímám to jako systémový problém. Částečně je to dáno předchozí vládou, kdy chtěl expremiér chránit vlastní zájmy. Problém je ale dlouhodobější a hlubší. Na inspekci sedí lidé, kterým jde více o literu než duch zákona. Nyní jsou jimi popotahováni amatérští entomologové, kteří mají ve sbírce tři chráněné roháče.

Což je ale nezákonné...

Ano, ale společenská nebezpečnost této situace je minimální. Škoda je zanedbatelná oproti tomu, co druhům způsobuje současné intenzivní hospodaření v krajině či necitlivé zásahy do městské zeleně. Navíc právě poznatky od amatérských entomologů jsou často zásadní pro praktickou ochranu přírody. Stát nedisponuje dostatečným množstvím odborníků pro průzkum lokalit. Inspekce jde ráda po jednoduchých případech. Je to způsobeno i tím, že nemá politickou podporu, takže se bojí větších kauz.

Co pro ochranu přírody můžeme udělat?

Je důležité, aby ochrana přírody stála z velké části na odborných základech. Když nevíme, jak druhy fungují a co chtějí, tak je nemůžeme dobře chránit. Lidé si často myslí, že je důležitý intuitivní dojem, který z přírody máme, ale ten je často mylný. Příroda je složitá a je potřeba odborného pohledu, abychom věděli, jak druhové bohatství zachránit. Často na to není jednoduchý návod, protože každý druh potřebuje něco jiného. Nejen na Plachtě se účastním dobrovolnických akcí, kdy se vyřezávají náletové dřeviny, hloubí tůně… Kromě práce tam i mluvím s lidmi a vysvětluji, co tamní organismy potřebují.

Za záchranu Plachty jste získal Cenu Josefa Vavrouška pro mladé ochránce. Měl byste pro další mladé ekology motivační vzkaz?

Mám heslo, že řešení existuje. Úspěchu můžete dosáhnout i proti relativně silné protistraně. Když máte kolem sebe spoustu nadšených lidí, je možné udělat velký kus práce pro přírodu.
Terénní část studie jsem si dost užil – byl jsem s kamarády v přírodě a zkoumal, co na dané lokalitě žije. Můžete kombinovat dobrou věc, zábavu a ještě se přitom něco naučit.

Ochrana přírody tahá za kratší konec. Proto je potřeba nadšení a schopnost improvizace, aby se dosáhlo kýženého výsledku, schopnost nestandardních postupů, ochota snížit vlastní pohodlí… Pak je šance vyhrát. Zásadní ovšem je, aby ochrana stála na odborných podkladech. Pevně doufám, že spousta dalších mladých lidí se zapojí. Důležité je nebát se – nebát se třeba konfrontace se zastupiteli či jinými politiky. Také jsou to jenom lidé a nejsou všemocní.