Hana Korvasová, laureátka Ceny Josefa Vavrouška za dlouhodobý přínos k environmentálnímu vzdělávání.

Josefa Vavrouška z dnešního proudu klimahnutí typu Fridays for Future nikdo nezažil. V čem pro ně může být jeho odkaz inspirací?

V době, kdy byl Josef Vavroušek tak mladý jako jsou dnešní lidé v proudu klimahnutí, byl svět hodně jiný. Moderní technologie, které pomáhají propojit svět a získat a sdílet spoustu vědeckých poznatků, vznikly až mnohem později. Přesto (nebo právě proto?) si myslím, že Josef Vavroušek může být v současné klimaticky problémové době obrovskou inspirací.

Mohla bych se snažit svoje tvrzení opřít o řadu argumentů, ale mnohem lepší by bylo přečíst knihu Petra Bárty Dobrý den, Afriko! Expedice Lambaréné. Osm pražských vysokoškoláků uskutečnilo expedici dlouhou více než 36 000 kilometrů protínajících čtrnáct zemí Afriky, aby dovezli léky do nemocnice vybudované v Gabonu dr. Albertem Schweitzerem. To, co tenkrát dokázali, bez jakýchkoliv vymožeností dnešního světa, je úplně neuvěřitelné.

Josef Vavroušek byl jedním z nich.

Ano. Cesta do úplného neznáma, složitým terénem, bez mobilních telefonů, GPS, informací o tom, jak se na kterém území nedostat do obrovského nebezpečí. To, co zažili od rozhodnutí k cestě až do návratu, bylo jedno velké dobrodružství, které vyžadovalo soustředění, znalosti, šikovnost, schopnost spolupracovat, toleranci a taky štěstí. To všechno účastník Josef Vavroušek měl. Celý život, i v době, kdy se stal z geologa politikem, a s desítkami spolupracovníků a přátel dokázal prosadit do rodící se nové environmentální legislativy řadu důležitých ustanovení.

Dnešní mladé lidi také čeká složitá cesta do neznáma, plná nečekaných změn. Vlastnosti a schopnosti pana Vavrouška se jim budou hodně hodit. Jdou do neznáma, nikdo neumí přesně říct, jak se situace s klimatem bude vyvíjet. Stoprocentní informace nedostanou, nikdo je nebude chránit, ale stejně do toho jdou, protože je to důležité. Jeho vlastnosti jsou ty, které dnešní mladí potřebují.

Je v něčem dnešní mládež bojující za klima a přírodu inspirací pro tebe? Potkáváš při výuce nové, nadějné nástupce Vavrouška?

Potkávám a mám k nim obdiv a respekt. Jožka Patočka, Petr Doubravský, Lucka Smolková a mnoho dalších. Jsou vzdělaní, houževnatí, mají kontakty s celým světem, můžou se učit z historie a inspirovat se v zemích, kde bylo dosaženo zjevného pokroku. Přebrali odpovědnost a mají v sobě obrovskou pokoru. Mezi nimi jsou určitě nástupci Josefa Vavrouška.

Ve výuce vysokoškoláků, hlavně budoucích učitelů, se rok od roku mění situace. Před pár lety bylo pro ně naše téma skoro cizí. Ekovýchova znamenala třídění, které nazývali recyklací. O klimatické změně nic netušili. Dnes je environmentální povědomí mnohem silnější a mezi studenty je řada takových, kteří vědomě mění svůj život tak, aby planetě pomohli či alespoň neubližovali. Chtějí vědět víc, učit se a inspirovat k dalším krokům.

Na cenu tě nominovala Anna Hubáčková, čerstvá ministryně životního prostředí. Plánujete navázat spolupráci, co se environmentálního vzdělávání týče?

V této chvíli je více než jasné, že nová ministryně životního prostředí bude mít nesmírně těžkou práci. Moc jí přeju, aby měla sílu přesvědčit ostatní ministry ke spolupráci. Má-li se Česká republika v Evropské unii zbavit známky malého vzteklého dítěte, které si vydupává speciální výhody a sobecky se odmítá zapojit do společné práce, bude potřeba změnit styl práce vlády, zahájit spolupráci všech jejích členů a pracovat mnohem zodpovědněji s pomocí nejlepších odborníků.

Úkoly Green Dealu budou pro Českou republiku hodně náročné a bude třeba k nim přistupovat s hlubokou znalostí souvislostí, bude třeba rozhodovat na základě spolupráce s nejlepšími vědci, ale i s nezbytnou pokorou. Nikdy v minulosti nebyla práce MŽP tak náročná, jakou bude mít Anna Hubáčková. Měli bychom jí být všichni velkou oporou.

Jak do toho zapadá environmentální vzdělávání?

Náš obor s tím vším souvisí. Bez pochopení složitosti situace související s klimatickou změnou (a nejen s ní) ničeho nedokážeme. Musíme se ještě hlouběji zaměřit na vzdělávání vzdělavatelů, budoucích učitelů, veřejné správy, podnikatelů a vlastně všech lidí, aby svůj profesní i osobní život změnili. Nikdo to neudělá, když nebude vědět proč a jak to má udělat.

Myslím, že si v tomto směru s Aničkou velmi rozumíme. Na její dotaz, kam je třeba v oblasti vzdělávání napřít síly, jsem odpověděla: nejprve přesvědčit ministra školství, aby zásadně podpořil environmentální vzdělávání ve výuce všech typů škol a s tím související přípravu pedagogů.

Myslíš, že se postavení ochránců životního prostředí s novou vládou zlepší, nebo to bude boj?

Pořád ještě doufám, že se zlepší. Před Vánoci to ale naznalo trhliny, protože Petr Fiala řekl, že nesouhlasí s Green Dealem. Věřím ale, že se to brzy změní.

Proč tomu věřím? Protože už je blízko bod zlomu, který pošle do důchodu generaci, která se odmítá pustit do řešení klimatické změny. Přicházíte vy, mladí. A vy nemáte žádné předsudky, máte informace, umíte spolupracovat, víte, kde se inspirovat. Vidím šanci v tom, že podnikatelé budou vyrábět tak, aby byli konkurenceschopní. Banky budou podporovat investice související s Green Dealem. Situace změní, ale nebudete to mít snadné.

V čem to má dnešní generace dospívajících ekologů a environmentalistů jiné?

Jiné než my? Naše generace se začala věnovat ekologickým tématům v sedmdesátých letech. Byli jsme plni optimismu, věřili jsme, že se nám podaří zabránit hrozícím problémům. Tenkrát jsme nejvíce žili kyselými dešti a odumíráním lesů v Krušných horách, ozonovou dírou, znečištěným ovzduším na Mostecku a na severní Moravě, plýtváním vodou, rozoranými mezemi a zničenými remízky a pochopitelně ubýváním ptáků i motýlů, kteří na nich žili.

Postupně jsme zjistili, že je to málo a začali jsme být důraznější a hlasitější. Což pochopitelně vedlo k zákazům a stali jsme se dost nechtěnými. Ovšem společný nepřítel, jak známo stmeluje a posiluje, takže v předrevoluční době vznikla v ČR velmi pestrá a výrazná paleta uskupení, která se věnovala environmentálním tématům a vzdělávání o nich. 

Dnešní generace dospívajících ekologů a environmentalistů už netrpí žádnou naivní představou o dobrém konci. Dnes už každý z nich ví, co se děje a čím je to zapříčiněno. Ví či tuší, co by se mělo udělat, ale bolestně vnímají, že se skoro nic neděje. Chtějí naději a zoufají si z nečinnosti mocných. Ale nevzdávají se a neustále se snaží o řešení. Mám tyto mladé v nesmírné úctě. Jsou vzdělaní, empatičtí a stateční.

Poradila bys jim něco? Nebo myslíš, že si poradí sami?

Rozhodně si poradí sami. Úplně jinak, než bych jim radila já. Možná jen jedna rada: Za všech okolností buďte stateční a nezdolní jako Josef Vavroušek.