Veřejnosti jste známé především jako youtuberky, děláte toho ale mnohem víc. Co všechno?

Eliška: Všechno, co říkáme a ukazujeme ve videích, i samy žijeme. Máme doma zavedený kbelíkový systém, šetříme vodou, jak jen to jde. Nakupujeme většinou v bezobalových obchodech, české a bio výrobky, omezujeme jízdu autem. Taky podsazujeme lesy a chodíme sázet stromy, abychom tu parodii lesa, co tady máme, pomohly znovu obnovit v opravdový les.

Takže kolem Hradce jsou lesy ve špatném stavu?

Eliška: Kolem Hradce si zajdete na procházku, ale není to les, který by dokázal zadržet vodu, který by dokázal být platným, opravdovým lesem.

Z čeho vznikl tento váš zápal pro ochranu životního prostředí?

Anička: Od mala nás k tomu vede mamka. Máme u ní plnou podporu. A už devět let jezdíme na eko tábor, kde nás k ochraně přírody vedla jedna lektorka. Jak dospíváme, začalo nám docházet, co se s planetou děje a chtěly jsme s tím něco začít dělat. Napadl nás Youtube kanál, protože žijeme ve světě sociálních sítí. Podle nás je to nejlepší způsob, jak o problémech životního prostředí promluvit k našim vrstevníkům.

A jak na videa vrstevníci reagují? Jak se na vaše poselství o udržitelném životě dívá okolí?

Eliška: Jsou tu lidé, kteří to přijímají moc dobře a jdou s námi stejnou cestou, ale znám lidi, kteří tento způsob života úplně nepřijímají, přijde jim zbytečné se snažit.  Když to vidí u mě, tak se mi posmívají. Třeba schválně pustí kohoutek naplno a volají na mě: „Hej Eliško, koukej, plejtvám vodou!”

A já na ně koukám „no tak dobře” a jdu a vypnu kohoutek, protože už nemám energii jim stále oponovat. Ale jsou tam i jiní lidé. Když jsem jim ukázala, že používám omyvatelné látkové sáčky na svačinu, tak jeden kluk šel a taky si ho koupil, protože v tom viděl smysl. Ale většinou se k našim tématům upínají víc dospěláci, rozumí jim víc, než naši vrstevníci.

Jak probíhá příprava nových videí? Podle čeho témata vybíráte, o co je máte odborně opřená?

Eliška: Témata na videa vybíráme podle toho, co zrovna žijeme. Snažíme se žít udržitelně a vždycky máme doma nějaké hlavní téma, kterým se v průběhu nějaké doby zabýváme. Teď v červnu jsme se hodně soustředily na sucho a vodu.

Anička: A lektorka ze střediska ekologické výchovy nám poskytuje fakta, která ve videích sdělujeme.
Eliška: Doporučila nám různé stránky, kterým věří, a my zase věříme jí. Nebo se scházíme s odborníky a děláme s nimi rozhovory, tam jsou fakta téměř jistá.

Jak se vyrovnáváte s trolly a negativními komentáři? 

Eliška: Na internetu se spíš snažíme argumentovat a dovést člověka k tomu, aby si uvědomil, že to, co řekl, je špatně, ale někdy to opravdu nejde. Snažíme se odpovídat, ale někdy napíšeme jen „dobře, máte to tak, my si to myslíme jinak”. Hejty na internetu mě vnitřně nezasahují, ale když mi to potom říkají lidé okolo mě, kteří mě znají, například spolužáci, tak to mě většinou zasáhne.

Anička: Mě ty zlé komentáře nijak nezasahují. Co se týče osobních komentářů ve třídě, tak moc nejsou.

Jste téměř vegetariánky. Co vás k tomu přivedlo, etické, environmentální důvody?

Anička: Já jsem vegetariánka od šesti let, protože jsem si začala uvědomovat, z čeho maso vlastně pochází. Jsem milovnice zvířat, takže jsem je jíst nechtěla. Postupně se ke mně přidala mamka a Eliška. Přijde nám smysluplné nejíst zvířata, když mají stejné právo na život jako my.

Eliška: Já k tomu mám jak etické důvody, tak důvody ochrany životního prostředí. Výroba zvířat na maso a masa obecně je ohromně náročná pro planetu. Také si už opravdu nedokážu představit, že to zvíře muselo kvůli mně trpět. Je to pro mě živá bytost jako kterákoliv jiná a já ji nechci mít na talíři.

A jak se stavíte k mléčným výrobkům?

Eliška: Většinu mléčných výrobků máme z bezobalového obchodu, tudíž jsou ve vratných sklenicích, a pochází od malého českého farmáře nedaleko Hradce. A jsou bio, takže zvířata tolik neničí. Snažíme se nekupovat mléčné výrobky z velkochovů, kde zvířata trpí, a snažíme lidi upozorňovat, že to takto je. Ale věřím, že se z nás stanou vegani. Já jsem třeba obrovský milovník sýrů, ale věřím, že do budoucna to zvládneme vegansky.

Účastníte se i stávek za klima. Jak moc je to pro vás důležité téma?

Eliška: Na stávky chodíme v našem městě, protože si myslíme, že ač kroky jednotlivců ovlivní hodně, potřebujeme, aby nám pomohla i vláda. Stávky jsou hodně vidět, takže skrze ně můžeme ovlivnit vládu i spoustu lidí. Zároveň mě mrzí, když tam přijdou lidé, kteří jdou jen na tu stávku, ale doma pro přírodu nic nedělají. Ale není to většina. Většina lidí se nad tím opravdu zamýšlí a snaží se přírodu chránit i mimo stávky. Ty jsou pro nás spíš takový bonus, něco nad rámec.

Máte už představu, jak využijete výhru za Ekozásek?

Anička: Máme v plánu dát peníze do naší další tvorby. Nejspíš do lepší techniky. A ještě několik peněz bychom chtěly dát na náš eko projekt na základních školách, abychom dětem sdělily problémy i řešení životního prostředí.

Eliška: Dělala jsem u nás ve škole eko projekt a rády bychom ho spolu s Aničkou rozšířily i do jiných škol a trochu jinak, ale bude na to potřeba finance.

Jak vidíte budoucnost české přírody, potažmo planety? Je ještě čas ji ochránit?

Anička: Když se začne něco dělat, tak budoucnost by mohla být dobrá, krásně zelená, ale když se nic nezačne dělat, tak si nemyslím, že to dopadne nějak extra dobře. Přesto si myslím, že lidé chtějí něco dělat pro lepší budoucnost, takže máme šanci.
Eliška: Když vidím, co jsou lidé schopní přírodě udělat, tak mě to dost mrzí. Zároveň taky vidím spoustu lidí, kterým to není jedno, kteří se o přírodu zajímají, takže myslím, že to nebude zas tak moc temná budoucnost, když se spojíme.

Takže myslíte, že jsou potřeba lokální i vládní řešení, globální dohoda...?

Eliška: Ano, myslím si, že jednotlivci mají velkou moc něco změnit, ale musí jich být hodně. Ale taky je potřeba, aby s tím pomohla vláda a aby byla zavedena globální řešení, protože bez těch to taky nepůjde. Jak bez jednotlivců, tak bez globálních řešení.

Necítíte se trochu bezmocně, když zatím nemáte volební právo a nemůžete si volit zastupitele, kteří by mohli něco změnit k lepšímu?

Anička: Samozřejmě mě to mrzí, ale máme kolem sebe lidi, kteří jdou stejnou cestou jako my a volí ty lidi, o kterých si myslí, že můžou pro ekologii něco udělat.

Maminka: Na holky slyšel i náměstek primátora, udělal si na ně čas a bavil se s nimi o možnostech, které Hradec Králové zavede, bral je jako parťáky.

Eliška: Z našeho dětského místa můžeme ovlivňovat ty lidi, co můžou volit. Proto pro nás není zas tak důležité, abychom mohly volit – můžeme ovlivňovat ty, kteří už volí.

Tušíte už, jak se budete angažovat do budoucna dál?

Eliška: Jdu teď na střední na ekologii a životní prostředí a do budoucna se tomu chci opravdu věnovat. Na vysoké bych chtěla taky studovat obor, který se bude týkat ochrany životního prostředí a přírody. Myslím, že v tom mám budoucnost a můžu pomoci i tím, že budu studovat, tudíž budu vědět víc a pak budu moct pomáhat ještě víc, než teď.

Anička: Já ještě absolutně netuším, co budu dělat, ale taky bych se aspoň trošku chtěla věnovat ekologii. A chtěla bych pracovat se zvířaty, třeba je zachraňovat z těch velkochovů, ale konkrétně zatím ještě nevím.