Oksana a Kaťa tvoří nerozlučný tandem. Dvojčata společně zakládala v roce 1999 ekologickou organizaci Ekosfera, kde se 5členný tým v bývalém československém Užhorodě snaží o projekty zaměřené na ochrany biodiverzity, lesy, vodní ekosystémy a rozvoj karpatského regionu. O několik minut mladší Kaťa nyní organizaci vede. Často vášnivě debatující sestry doplňuje děkanka užhorodské fakulty biologie a místní zastupitelka Jaroslava a vedoucí univerzitní genetické laboratoře Violeta.

Čtveřice po 12hodinové cestě přijíždí poprvé do Brna, kde začíná její intenzivní program. Cíl: nasát co nejvíce informací o adaptacích na změnu klimatu a zužitkovat je doma. Pro Nadaci Partnerství je cílem otestovat relevantnost krátkého inspiračního programu pro ukrajinské místní lídry, kteří budou připravovat obnovu válkou zničených měst, infrastruktury i krajiny.

Vzor: Brno

První zastávkou je logicky Otevřená zahrada hostující Nadace Partnerství, kde dámy čerpají inspiraci pro vlastní environmentální vzdělávání a investice do chytrých technologií. Nízkouhlíkový kancelářský provoz v centru Brna má totiž jednu nepopiratelnou výhodu: zcela se obejde bez ruského plynu. Návštěvu zaujmou různé skladby zelených střech, které nadace v areálu testuje a detailně se zajímají o konkrétní technologie izolace a skladbu rostlin.

V Jaroslavě se hned probouzí nadšená botanička a s vervou se pouští do zkoumání dalšího projektu: měření výparu vody na 4 javorech, které nadace zkoumá spolu s Mendelovou univerzitou. Nakonec ale největší úspěch sklízí atrakce, které do Otevřené zahrady dokáže přitáhnout desítky tisíc dětí ročně: model vodního toku a cesta světla: důkaz tvorby energie ze slunce, která pomocí soustavy zrcadel dokáže roztočit Crookesův mlýnek. Když se mlýnek podaří čtveřici po chvilce manipulace ze zrcadly skutečně rozpohybovat, nadšeně si fyzikální jev dokumentují.



Téma zelených střech a fotovoltaiky na střechách rozvineme s vedoucím odboru životního prostředí brněnského magistrátu, Martinem Vaněčkem a jeho kolegou Martinem Košťálem. Nejvíce rezonují podpůrné programy, které motivují Brňany k aktivnímu zapojení do zvyšování odolnosti města vůči změnám klimatu: jako je například dotační podpora vegetačních střech nebo ozeleňování vnitrobloků.

Brno je rozhodně velkou inspirací pro veřejná prostranství v Užhorodě.

Jak může vypadat zelená politika v praxi, ukazuje další štace v Novém Lískovci. Brněnskou městskou část s 16 tisíci obyvateli tvoří takřka výhradně paneláky z 80. a 90. let. Více než desetiletý provoz rekonstruovaných domů představuje v Česku průkopnickou cestu vstříc klimaticky odpovědné čtvrti.

Před nedávno vybodovaným komunitním centrem Skála – bývalou rozvodnou – nás vítá Jana Drápalová: místní starostka, která je ve funkci těžko uvěřitelné dvě dekády. A hned je jasné proč: úspory z rekonstruovaných budov, u kterých se při původní výstavbě na energetické ztráty moc nemyslelo, dnes mohou místní obyvatele nechat klidně spát i navzdory energetické krizi. Pro Ukrajinu, která trpí neduhy komunistické masové výstavby bydlení ještě v masovějším měřítku, a navíc je řada bytových domů poškozena válkou, nedocenitelná inspirace.



V centrálním jezírku parku Pod Plachtami, ve kterém se hromadí dešťovka ze střech přilehlých výškových budov, se občas líně převalí čtyřmetroví okrasní kapři a ukrajinská skupinka už teď začíná plánovat, jak pro podobný záměr upravit pro vhodné údolí v užhorodském sídlišti.

Zelené fasády na vlastní oči

O tom, že inspiraci přináší nejen neziskovky nebo státní správa, se návštěva může přesvědčit hned u dvou inovativních firem. Ve společnosti Hutira, jejíž doménou je plynárenství a energetika, nadšeně nasávají současné poznatky s výrobou a distribucí biometanu, které vedení firmy testuje i na ukrajinském jihu. Díky konfliktu na Donbase sice podnikání Hutiry v zemi bohaté na rostlinnou i živočišnou výrobu zatím usnulo, objevil se ale nový potenciál.

Ukrajina má až 98% potenciál pro náhradu zemního plynu bioplynem.

Vedle průmyslové kořenové čistírny, která je zároveň i koupací biotop hojně využívaný dětmi zaměstnanců, stojí nenápadný modrý kontejner. Zvědavě nakukujeme do jeho útrob a zjišťujeme, že se jedná o mobilní úpravnu vody. Podobné zařízení Hutira před začátkem léta poslala na Ukrajinu, kde pomáhá při výpadcích zásobování. Důmyslné zařízení dokáže přeměnit říční vodu na pitnou a ředitel rodinného podniku Radek Kundrata si slibuje jeho velké využití nejen při konfliktech, ale i během živelných katastrof nebo pro potřeby armády.



Ještě větší dojem pak zanechává návštěva další rodinné firmy: slavkovského LIKO-S. Krédem společnosti je „stavíme domy jako stromy“. A jejich provoz poblíž slavného bojiště tomu rozhodně dává za pravdu. Průmyslové haly porostlé popínavou zelení doplněné střešní kořenovou čistírnou nechávají skupinu doslova stát v úžasu. Dámy hned domlouvají spolupráci spřátelených firem na vyškolení a dodávce rostlin.

Vždycky jsme četli o zelených fasádách jako řešeních pro přehřívající se města, ale je to poprvé, co něco takového vidíme na vlastní oči. Je to fascinující nástroj.



Beskydy pro Karpaty

Ukrajinské Karpaty se potkávají s obdobnými problémy jako naše nebo slovenské hory - vznikem holin po nadměrné těžbě nebo kůrovcových kalamitách. Na přání kolegyň z Užhorodu jsme proto zahrnuli do programu i téma lesů.

Další den brzy ráno tedy vyrážíme do moravskoslezských Beskyd. Na hranici CHKO nás už s úsměvem čeká Miroslav Kubín ze společnosti Aqua Inova, který se letos probojoval do finále prestižní Ceny Josefa Vavrouška. Právě on bude na několik hodin našim průvodcem po místních lesích. Už při pohledu na masivní plochy odlesněných svahů se zbytky smrkových monokultur můžeme tušit, co nás čeká. Ano, velkým tématem dnes bude eroze.

Miroslav nás vyveze do lesů na úpatí Velkého Javorníku za Frenštátem pod Radhoštěm. Hned akčně pokleká na nenápadnou polní cestu a ukazuje projevy eroze způsobené srážkovou vodou, která se valí po svazích udusaných těžkou lesnickou technikou.

Říkáme tomu beskydské vádí. Většina cest určených k těžbě dřeva se při přívalových deštích promění v plnohodnotné řeky s říčními procesy.

O kus dál vidíme stejnou cestu, která už ale za dva roky práce Kubínova týmu stihla zarůst trávou. V některých místech se dokonce celoročně drží malá jezírka se spoustou hmyzu.

Řešení, kterým Kubín revitalizoval už 17 kilometrů lesních cest, je zdánlivě jednoduché: srážkovou vodu, která odnáší cennou zeminu a zaplavuje bahnem cesty i sklepy v údolí, odvede systémem průlehů do okolního lesa; nebo ji důmyslným systémem stovek kaskád – umělých „krtinců“ – zpomalí a nechá přirozeně vsakovat.



Zadržení cenné vlhkosti v krajině pak podpoří pomocí těžké techniky rypadel a bagrů, které do hloubky až jednoho metru vytvoří soustavu vsakovacích vpichů. Technologii, která umožní zaslepeným i stále intenzivně využívaným lesním cestám znovu pojmout i 100 % srážek, chce Kubín nechat patentovat a následně školit lesníky i obsluhu techniky.

Lesníci umí dobře odvést vodu z cest a z lesa; my ji ale potřebujeme dostat zpátky do půdy.

Že nejen velká města ale i malé vesnice lze efektivně připravit na změnu klimatu a udělat je energeticky nezávislé, ukazuje naše poslední zastávka v 215hlavém Hostětíně. Malá obec v podhůří Bílých Karpat proslula návštěvou prince Charlese, který obdivoval místní ekologické inovace už v roce 2010. Obecní výtopna na štěpku, která zvládne díky bohatství místních lesů zásobovat teplem čtyři pětiny celé – jak místní říkají – dědiny; nebo připravovaná modernizace kořenové čistírny, která v 90. letech umožnila rozkvět celé obce, představují cenný zdroj nápadů nejen pro karpatskou oblast, která se vyznačuje množstvím dřeva a absencí centrální kanalizace v horách.

Na podzim za Masarykem

Naše návštěva se s námi loučí recipročním pozváním do Užhorodu, kde letos v listopadu plánujeme společně vysadit strom: potomka památné Masarykovy lípy z Pražského hradu, který umístíme – kde jinde – než na místní Masarykovo náměstí. Symbol toho, že poválečná obnova Ukrajiny bude potřebovat lídry, kteří zahraniční pomoc Ukrajině dokáží využít pro udržitelnou a energeticky nezávislou obnovu země.