Žádný není obyčejný

Co vám rok soutěže Strom roku dal a vzal?

Soldánová: Díky Stromu roku jsem poznala hodně lidí, které jsem neznala, nebo jsme se míjeli. Teď k sobě máme s lidmi z Machova a okolí blízko a chceme spolupracovat a potkávat se i nadále. Soutěž dává dohromady lidi, kteří by se jinak nepotkali: od zahrádkářů, přes starostu, ředitelku ze školy nebo lidi okolo hostince U Lidmanů a pracovníků z MASky.

Stalmach: I já se můžu podepsat za dobrou partu lidí. Utužila se stará přátelství, ale za mě to byla hlavně veliká a smysluplná zábava. Únor 2020, ve kterém jsme pro Chudobínskou borovici vybojovali evropské vítězství, byl nádherný, od rána do večera.

Co pro vás bylo jiné, těžší, v českém a evropském kole?

Soldánová: V národním kole jsme se snažili do děje vtáhnout hlavně místní. V září jsme měli připravenu zahrádkářskou výstavu, hromadné moštování a další soutěžní trumfy. To se nepodařilo, alespoň jsme před největšími omezeními objeli Náchod, Hronov a Polici nad Metují. Na náměstí jsme rozbili stan a sbírali hlasy, ale byla to velká improvizace. Naše vítězství na podzim pak byla pro řadu lidí jedna z mála pozitivních zpráv v záplavě informací o covidu. Že vyhrála „obyčejná jabloň“ zvedlo lidem náladu.

Evropské kolo šíleně rychle uteklo, bylo intenzivní a krásné, ale náročné. Na Náchodsku extrémně zuřila epidemie, vymysleli jsme alespoň akci na podporu nemocnic, kdy jsme pro zdravotníky pekli štrúdly.

Stalmach: My jsme během února většinu sil vrhli do online reklamy, pomohly nám na začátku evropského kola také média, dodnes vzpomínám na setkání s lovcem stromů Robem Mcbridem na dohled od borovice. Vytvořili jsme 8 tisícovou skupinu na Facebooku, která žije dodnes. Byl to neopakovatelný měsíc. Vloni i letos jsem samozřejmě jabloni velmi fandil a snažil jsem se pomáhat.

Předání štrúdlů zdravotníkům. Foto MAS Stolové hory

Jak jste se navzájem během soutěže podporovali?

Soldánová: Hned 1. nebo 2. února mi volal pan Stalmach a nebojím se říct, že nabídl srdce na dlani. Dal nám řadu tipů a doporučení, ze kterých jsem čerpala celou dobu hlasování. Skutečně nás hodně podporoval a to mi dělalo radost.

Stalmach: Já sám jsem se během soutěže obracel na starostku Tatobit Lenku Malou, která stojí za úspěchem Tatobitské tisícileté lípy. Anketu chápu i jako nástroj pro podporu turistického ruchu, to se například povedlo v Tatobitech. Měl jsem pocit, že když máme vítězný strom, jsem strašně chytrý a měl jsem potřebu to předat (smích).

Soldánová: Byl jste chytrý tak akorát, rozhodně mi to nevadilo (smích).

Přispěla tedy anketa k podpoře turismu ve Víru a v Machově? Mohou pomoci vaše první místa pomoci oživit ekonomicky region?

Soldánová: Určitě. Potenciál hospody U Lidmanů zatím ale zůstává bohužel nevyužitý. K jabloni přijížděli lidé z celé republiky, autem, na kole i pěšky, aby si ji mohli vyfotit a pak zase museli zpátky. Nemohli si ani pořádně užít a podpořit Broumovsko: náš krásný kraj. Věřím, že to se nyní změní.

Stalmach: Pro český venkov bez průmyslu nebo velkého zemědělství je turistika ekonomicky velmi významná. Vloni jsme zaznamenali velký zájem lidí, kteří přijížděli na přehradu a podívat se na borovici. Lidé si za pandemie začali hledat méně nápadné turistické cíle, než klasická čtyřhvězdičková letoviska.

Věřili jste od začátku, že právě váš strom vyhraje?

Soldánová: Pan starosta Machova byl před začátkem hlasování na dovolené kolem Vírské přehrady. Podívat se na Chudobínskou borovici. Tehdy si nedokázal představit, že naše jabloň vůbec postoupí do finále, o výhře ani nemluvě. Když jsme vyhráli, tak byl překvapený, stejně jako my ostatní. To ukazuje, že si často neuvědomujeme, jakou krásu máme u nás doma a možná ji denně míjíme bez povšimnutí.

Stalmach: Naše role byla snazší. Když Milan Peňáz přišel s myšlenou přihlásit borovici do ankety, hned jsem neskromně odvětil: To máme v Česku v kapse. Jabloň asi nebyla jasný favorit, o to je její úspěch unikátnější.

Předání sošky za Evropský strom roku Milanu Peňázovi a Ladislavu Stalmachovi. Foto Nadace Partnerství

Jsou to skutečně dva rozdílné stromy a příběhy. Spojuje je něco, díky kterým dokázaly vyhrát?

Soldánová: Je to v lidech. V síle a nadšení místních. Šli jsme do soutěže, v Machově i ve Víru, po hlavě. Následná radost, když – dokonce s velkým náskokem – vyhrajete, je pak nezapomenutelný okamžik a zážitek na celý život.

Stalmach: S trochou nadsázky nás spojil i koronavirus. Chudobínská borovice je po staletí sama, Jabloň u Lidmanů teď také osiřela. Možná díky tomu ale získala na atraktivitě. Vše je skutečně ale hlavně o komunitě. Partě lidí, která se dokáže semknout a najít si společné pozitivní téma a cíl.

Chodili za mnou starší lidé, kterým jsem pomáhal zakládat e-maily, abych mohli naši borovici podpořit. Po stovkách jsme objednávali trička s borovicí, vyráběli jsme magnetky a turistické známky, vybrali jsme desítky tisíc na dotisk knížky o Chudobíně. Byl to skutečně velký příběh. Který naštěstí nekončí posledním uděleným hlasem.

Komunita u Chudobínské bororovice. Foto Nadace Partnerství

Čím tedy příběhy vašich stromů pokračují?

Stalmach: Nebýt koronaviru, náš závazek vysadit za každý hlas pro borovici jeden strom, nejspíše splníme. Měl jsem vloni připraveny už dva termíny sázení spojené s kulturními akcemi. Oba jsem musel zrušit. Na venkově se ale prostě dobrovolnicky sází. Díky tomu se nám povedlo splnit téměř polovinu našeho závazku, dobrovolníci dohromady vysázeli okolo 20 tisíc stromů.

Soldánová: My chceme žádat o grant pro finalisty Stromu roku a sázet na podzim. Aktuálně sháníme v Machově vhodné pozemky. Dává mi smysl sázet ovocné stromy nejen na vlastní zahradě, ale také ve volné přírodě, ze které ve velkém vymizely. Machovští zahrádkáři plánují i velkou zahrádkářskou výstavu U Lidmanů, která by se věnovala právě ovocnářství.

Jaký máte vzkaz pro komunity, které právě teď přemýšlejí, že svůj strom do ankety nominují?

Soldánová: Rozhodně se nebojte pustit se do ankety, stojí to za to. To, že kolem nějaké stromu chodíte celý život, ještě neznamená, že je obyčejný.

Stalmach: Jak jsem říkal, je to hlavně velká a smysluplná zábava. Díky které si začnete uvědomovat krásu běžných věcí. Běžte do toho.

Ladislav Stalmach

Narodil se v roce 1970 v Havířově, kde prožil dětství i školní léta. Ty ukončil v roce 1993 jako učitel tělesné výchovy a zeměpisu. Ihned po ukončení školy se odstěhoval za romantikou na samotu na Vysočinu. Zde učil, kácel a sázel stromy, pojišťoval, pečoval o malou dceru a v posledních patnácti letech starostuje.

Mirka Soldánová

Narodila se v roce 1992. Absolvovala Fakultu sociálních studií v Brně a Lesnictví na Mendelově univerzitě. Na rodném Náchodsku aktuálně působí jako projektová manažerka v kanceláři Místní akční skupiny Stolové hory, která podporuje rozvoj Hronovska, Policka a města Náchod.