Věnujete se medializovaným kauzám proti „velkým” hráčům. Jak se s takovým tlakem vyrovnáváte? Měla jste někdy strach?

Strach jsem osobně nikdy neměla. Naštěstí žiji v zemi a v době, kde se většina věcí řeší více či méně kultivovaně. Zájmy různých stakeholderů jsou v oblasti energetiky velmi silné a z toho nevyhnutelně pramení pozornost a tlaky odlišných skupin. Z mezinárodní spolupráce nicméně vím o vyhrocenějších situacích, než zažíváme my v Česku.

Proč jste se rozhodla bojovat za klima a ovzduší?
Vyrostla jsem v prostředí, kde příroda a kvalitní životní prostředí měly vysokou hodnotu. Zájem o jejich ochranu a o lidská práva mě dovedl k zahraničním stážím a dobrovolnictví, které nakonec zformovaly mou profesní volbu. Jedna z prvních věcí, na kterých jsem pracovala, byl bezprecedentní případ účasti Mikronésie v českém procesu EIA pro elektrárnu Prunéřov kvůli jejímu budoucímu klimatickému dopadu. Taková věc vás utvrdí v tom, že jako právník máte možnost chránit hodnoty, na kterých záleží, a že inovativní přístup může změnit svět. V té době znělo jako sci-fi, že se nějaké ostrovy v Tichém oceánu obávají stoupající hladiny vody. Naneštěstí jsme ale během několika let zjistili, že je to blíž, než by si kdokoliv z nás přál.

Pozorujete změny v oblasti práva životního prostředí? K lepšímu či horšímu?
Věřím, že v mnoha ohledech jsou tu dnes hlavně pozitivní změny. Environmentální standardy a požadavky práva na ochranu životního prostředí se zásadně zpřísnily vstupem do EU, kde se kontinuálně rozvíjejí. To, co před deseti lety prosazovalo pár zelených zemí nebo politiků, je dnes mainstream. Nyní už málokdo pochybuje o tom, jestli klimatická změna skutečně existuje nebo jestli má znečištěné ovzduší závažné zdravotní dopady na lidi žijící v nadlimitně zatížených oblastech. Kontrola a efektivní vymáhání je nicméně stále výzva. 



Jak vnímáte první klimatickou žalobu, která byla v Česku podaná?
Klimatickou žalobu inicioval spolek Klimatická žaloba ČR, který zastupují Frank Bold Advokáti. Případ stále běží, v polovině června bude ústní projednání u soudu. Cílem žaloby je soudní výrok, který stanoví, že české státní orgán nechrání dostatečně práva českých občanů zaručená ústavou a neplní své mezinárodní závazky ve vztahu ke změně klimatu. Obdobné žaloby podali občané i dalších zemí a v mnoha případech jim daly soudy za pravdu. Jde o jednu z možností, jak přimět stát nebo soukromé firmy, aby změnily svůj přístup ke klimatické změně a jejím dopadům.

Ještě nedávno veřejnost řešila důl Turów, teď kauza utichá – ale zdaleka ještě neskončila. Jak jste s nynějším výsledkem spokojená?
Dohoda, kterou Česko s Polskem uzavřelo ohledně dolu Turów, je podle naší expertní analýzy špatná. Obyvatele českého území neochrání před úbytkem vody, jen zajistí peníze na krizovou infrastrukturu – vodovody, aby občané v poškozeném území měli alespoň co pít.

Dohoda však nezaručuje ochranu území před ztrátou vody ani před devastací krajiny. Těžba bude i nadále nelegální, česká vláda ale dohodou souhlasí, že jí to alespoň pět let nebude vadit. Uzavření dohody v tomto znění pro nás bylo velké zklamání. Jedna z věcí, které měla dohoda změnit, byl přístup k informacím. Už teď, dva měsíce po podpisu dohody, však vidíme, že Ministerstvo životního prostředí například odmítá zveřejnit zcela zásadní informace o tom, kolik vody z českého území kvůli těžbě v Turówu odteklo. 

Kde berete sílu a motivaci pracovat dál, i když se třeba ne vše daří tak, jak byste si přála?
Z práce Frank Bold je jasné, že mnohé věci, které se zdály na začátku nemožné či nedosažitelné, se dají dosáhnout a zdánlivě neměnné se dá změnit. Právní nástroje potřebují svůj čas, ale nakonec mají velký dopad. Je třeba být trpělivý. Motivací je mi přesvědčení, že pokud chceme dětem nechat alespoň zlomek našeho světa a prostředí, v němž jsme vyrostli, je třeba za to bojovat. Každý z nás je odpovědný.

Tento rozhovor byl vytvořen vrámci projektu Reclaim our Civil Space! - from local to European